Pavel Macháček skončil v "Pečkárně" kvůli svému židovskému spolužákovi Jiřímu Synkovi, kterého za války ukrýval. Gestapo si pro Pavla Macháčka přišlo poté, co Synek neuváženě ukradl policejní razítko. Následovaly výslechy v Petschkově paláci a ve věznici na Karlově náměstí. „Musel jsem si lehnout…
Dne 16. června 1942 v 12.50 přišel Karel Čurda z výsadku Out Distance do pražského sídla gestapa a udal parašutisty, kteří se podíleli na útoku na Reinharda Heydricha. Během výslechu poznal aktovku, v níž měl Josef Gabčík uložen svůj samopal, vyzradil síť záchytných adres a jmenoval takřka všechn…
Bohuslav Bubník prošel v létě 1942 sérií výslechů na pražském gestapu v budově neblaze proslulé Pečkárny. Dodnes o tom velice nerad mluví: „Zatáhli těžké záclony, okna byla do dvora. Při prvním výslechu mně bylo oznámeno, že jsem tolikátého a tolikátého byl u Nováků a že jsem měl aktovku a balík.…
Do bohnické odbojové skupiny, v níž byl činný i Ivan Malý, se vetřel donašeč a její členové byli na konci srpna 1944 odhaleni. V takzvané Pečkárně chtěli vyšetřovatelé od Malého vědět, kde přišel k většímu množství cyankáli, jímž skupina disponovala. Kyanid vyrobil Malý, jeho kolega pak z jedu na…
V květnu 1942 bylo po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze vyhlášeno stanné právo. Nedlouho poté zatklo otce Jiřího Stránského gestapo. O neuvěřitelném příběhu, který se odehrál ještě týž den v sídle gestapa a stanného soudu v pražském Petschkově paláci, se Ji…
František Wretzl se v červenci 1944 sám přihlásil na gestapu, neboť tušil, že jeho zatčení je neodvratné. Přes tuto polehčující okolnost s ním v „Pečkárně“ nezacházeli v rukavičkách a snažili se z něj vymlátit podrobnosti o jeho ilegální činnosti. „Vyslýchající si prohrábl vlasy nebo se rukou zac…
Karel Čurda se jako člen paraskupiny Out Distance potkával v konspiračních bytech s parašutisty s dalších výsadků, včetně Gabčíka a Kubiše. Do přípravy atentátu na Heydricha jej však nezasvětili. Jako jediný z parašutistů opouští den po atentátu Prahu, je vážně nemocný, odjíždí za matkou a souroz…
Na jaře roku 1944 byl Josef Hroch za pomoc partyzánům zatčen a odvezen do vyšetřovací věznice gestapa v Šumperku, tzv. robotárny. Téměř po celou dobu pobytu ve vězení měl ruce připoutané za zády samoutahovacími želízky, která se při každém pohybu zařezávala do rukou. „Dva měsíce a já jsem byl poř…
Za války patřil Jan Aust k malé české menšině v převážně německém okresním městě Šumperku. V roce 1942, kdy mu bylo dvacet let, byl za protiněmecké výroky zatčen gestapem a převezen do věznice v tzv. robotárně. „Strčili mě do cely, kde byla zatlučená okna, takže tam byla úplná tma. Nahmatal jsem …
Markéta Nováková přijela v říjnu 1944 z Terezína do Osvětimi s rukou v sádře, měla ji zlomenou. To by jindy automaticky znamenalo smrt, ale díky kamarádkám, které ji schovaly, když dozorci kontrolovali lidi v pětistupech, nikdo tuto lest neprokouknul. Následně se jí podařilo projít i selekcí. „Ru…
Do Osvětimi přišla Marta Kottová z Terezína. „Z toho, co se kolem dělo, jsem ztratila pojem o čase. Nevím, jestli jsem tam byla týden, dva měsíce. Pro nás, kdo jsme přišli z Terezína, to byl hroznej šok. Já si pamatuju jenom na kouř, na tu hrůzu a že jsem si nechtěla připustit, že maminka s tatín…
Asi stovka českých žen byla v říjnu 1944 převezena z Osvětimi na práci do továrny na zpracování lnu v Merzdorfu. Vybrané ženy ale do poslední chvíle netušily, co se s nimi bude dít. „Večer, skoro na noc, už byla tma, furt jsme někam šly a teď jsme nevěděly, tak jdem do plynu nebo co bude? To bylo…
Miloslav Moulis strávil v koncentračním táboře Buchenwald dva roky. Byl sem převezen z Osvětimi v roce 1943. „Tábor fungoval jako takové malé město. Jeho chod zajišťovali vybraní vězni. Nejdříve to byli kriminálníci, ale později se k dobrým pozicím dostali i ti političtí. A to bylo mnohem lepší, …
Miloslav Moulis, bývalý vězeň z Buchenwaldu, vzpomíná na neobvyklou situaci, která se stala v koncentračním táboře: „Stalo se, že jeden z vězňů propašoval do Buchenwaldu tříletého chlapečka. Vůbec nevím, jak to udělal, ale ten chlapeček tam byl. Esesáci by to dítě samozřejmě okamžitě zabili, kdyb…
Na malém nádraží v rakouském pohraničním městečku Pleissing vládlo v neděli 13. března 1949 vpodvečer ticho a klid. Železničář, který měl službu, vychutnával svůj klid, když vtom upoutali jeho pozornost čtyři mladí lidé. Opatrně obhlíželi budovu nádraží, jeden z nich, který uměl německy, vešel do…
Dana Němcová se v březnu roku 1974 vydala do Rudolfova na koncert undergroundových kapel. „Rudolfov měl být takový malý festival, bylo tam spousta lidí, samozřejmě nápadných pro venkovany, protože měli dlouhé vlasy, džíny, něco prudce cizorodého v té malé obci, a vzbudilo to velkou paniku, takže …
Růžena Zouharová, jako dcera kočího z velkostatku hraběte Kinského a pradleny, mohla se svými sourozenci každý rok na Vánoce na moravskokrumlovském zámku navštívit hraběte Kinského a jeho rodinu: „Vždy jsme dostali pozvání, mohly přijít ty děti, jejichž rodiče pracovali na velkostatku. Bylo tam p…
Růžena Zouharová zažila konec druhé světové války ve svém rodném Moravském Krumlově. Poté, co byla dne 13. dubna 1945 osvobozena Vídeň, se němečtí obyvatelé začali obávat poválečného vývoje. Dne 17. dubna byla nařízena všeobecná evakuace německého obyvatelstva. Tehdy zámek opustila rodina Kinskýc…
Němečtí obyvatelé Děčína v roce 1945 s obavami očekávali příchod Rudé armády, kterou předcházely davy uprchlíků z východu. Otto Peschka, syn německého otce a české matky, se však domnívá, že daleko horší než Rusové nakonec byli čeští „zlatokopové“, kteří se na německém obyvatelstvu dopouštěli nel…
Když po válce v Děčíně začal divoký odsun Němců, matka Otto Peschky vůbec nečekala, že by se mohl týkat i jich. Její manžel, který musel jako Němec narukovat do wehrmachtu, se stále nevracel a ona sama byla Češka. O to větší byl její šok, když k nim do ulice přijel na koni český komisař a vyvoláv…
V roce 1948 byl již oficiální odsun sudetských Němců (probíhající v letech 1945–1946) ukončen, avšak na Šumavě jich zůstávala ještě celá řada. Úřady je držely v Československu. Jednalo se především o ty, kteří byli pro nový režim nějak důležití, např. skláři ve Vimperku. Takových odborníků byl ne…
O německé obyvatelstvo na Horské Kvildě se staral kněz Johannes John, který působil v Rejštejně. Zřídil pro ně kapli v opuštěném domku blízko školy. Při bohoslužbách bývala otevřená okna a chlapi stáli venku, protože se tam už nevešli. Bylo to jednou v sobotu, když zatelefonoval páter John s dota…
Na místě dnešního moderního obecního domu, který dominuje návsi, stálo na konci 40. let kino, jehož program vzbuzoval nelibost místních antikomunistů. „My jsme napsali v kině na plátno ,Nevěřte komunistům, komunisti jsou zrádci národa.‘ A kdosi dole dopsal: ,Tak dopadne každý komunista,‘“ vypráví…