Po únoru 1948 se na Toušovy začali obracet jejich známí, kteří měli v Československu po zavedení nového režimu potíže. Chtěli, aby je Václav Touš převedl do Německa. Ten využil výhodné polohy svého statku, který ležel na samotě v sousedství Jezvineckého lesa, jen asi deset kilometrů od státních h…
Milena Hypšová pracovala jako civilní zaměstnankyně v uranovém lágru na kontrole hlušiny. Mezi politickými vězni potkala svou celoživotní lásku. Měl elektrickou důlní svítilnu jako estébák. Podle toho se k němu zpočátku chovala – neuctivě a přezíravě: „A bylo to tak, že si o mně myslel něco nelic…
Svoji kariéru u StB začal Vratislav Herold v roce 1953 v hornickém městečku Jáchymov, kde ke své nelibosti nastoupil k dozorcům vězeňského tábora Bratrství. Lágrů a vězňů tou dobou přibývalo, a tak si tam každý nováček u StB musel odbýt praxi: „No, to jsem protáhl hubu. O tom, že jsou tam koncent…
Bratrství byl po Vykmanově druhý jáchymovský lágr, kde se Jan Haluza ocitl. Právě tady zažil týden krutých výslechů bez jakéhokoli jídla a pití. Přiznání ke špionáži z něj v tomto týdnu ani později vyšetřovatelé nedostali, nakazil se však tyfem. „Když mě táhl eskorťák na vyšetřování jáchymovské š…
Politický vězeň Karel Vavřínek si po odsouzení v létě 1949 odpykával trest ve slovenském Leopoldově. Začátkem roku 1950 byl převezen do Jáchymova, kde pracoval na dole Bratrství. Přidělili ho k zeměměřičskému oddělení vedenému ruským inženýrem Komarovem. Karel Vavřínek se časem naučil z jediné te…
Jiří Rys Lukšíček byl odsouzen ve svých 21 letech k šesti letům odnětí svobody za velezradu. Dostal se na tábor Nikolaj, kde na šachtě Eduard pracoval jako dřevič. Pětadevadesát procent místních vězňů bylo odsouzeno z politických důvodů. „První, co se ptali: ,Za co seš?‘– ,Za velezradu.‘ – ,A za …
Jánovi Brichtovi komunistický režim nedovolil stať sa kňazom, svoj cieľ sa preto pokúsil dosiahnuť za hranicami Československa. Pokus o útek však jemu a ďalším študentom i kňazom zmarila v apríli 1951 rozvodnená Morava. Cestou od hraníc takmer celú skupinu utečencov chytili príslušníci Pohranične…
Jiří Lukšíček byl v roce 1954 odsouzen jako člen skautského odbojového hnutí na 6 let za vlastizradu. Trest si odpykával mimo jiné i v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. Jedním z nejobávanějších místních dozorců byl bachař s přezdívkou Černá Máry. Lukšíček bydlel na „cimře“ s Požárem. „Požár,…
Rovnost byla posledním lágrem v řadě těch, v nichž si Jan Haluza „kroutil“ trest. Fáral zde v dole. „Vozík, hunt, na kterém se vozila uranová ruda, jsem musel vytáhnout třeba tři čtyři kilometry do kopečka až k čelbě, kde se střílelo. Tam se vozík naložil a my jsme ho sváželi dolů. To bylo tzv. o…
Štěpána Vašíčka uvěznili roku 1950 za údajnou špionáž. Na Rovnosti strávil necelý rok. „Tehdy byl velitelem Paleček, vlastním jménem Albín Dvořák. Poprvé po třech letech jsem měl návštěvu, měla přijít matka s kmotrou. Než se tak stalo, mě a asi pět dalších Paleček vyvolal a řekl: ,Vy nemáte návšt…
Konec roku 1949 prožil Ivan Kieslinger na marodce v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. 18. prosince měl narozeniny J. V. Stalin a Ivan Kieslinger vzpomíná, že dozorci se rozhodli vězňům toto významné jubileum připomenout: „Na to konto udělali obrovskej filcuňk. Museli jsme nastoupit na chodbá…
Důl Eduard je vzdálen necelý kilometr od tábora Nikolaj. Civilisté a bachaři sem na směnu přijížděli autobusem nebo přicházeli brankou u lesa. Nemuseli tak obcházet oplocení až na lágr. Jiří Málek u bývalého parkoviště pro autobusy vzpomíná na svého spolužáka a komplice Zdeňka Otrubu, který využi…
Po odsouzení za zločin velezrady a vyzvědačství na dvacet let byl František Zahrádka v listopadu roku 1951 při váze čtyřicet pět kilogramů uznán schopným práce v uranových dolech a přesunut z věznice na Borech do jáchymovského tábora Nikolaj. Pracoval jako pomocník lamače na šachtě Eduard. „Tam b…
Zdeněk Křivka byl odsouzen za protikomunistickou odbojovou činnost na 18 let. Postupně prošel sedmi pracovními lágry na Jáchymovsku, včetně jednoho z nejhorších – Barbory. Byl zde vězněn dva a půl roku, počínaje listopadem 1952. Jeho noční můrou se stal bachař Kulhánek. „Lágr Barbora mi zůstal ne…
Ulice Novákových dostala své pojmenování po rodině, která zde v domě č. 3 žila. Manželé Novákovi měli tři děti. Během druhé světové války se zapojili do odbojové činnosti ve skupině, která nesla jméno po jejich dceři - Jindra. Skupina pomáhala během operace Anthropoid s přípravou i realizací aten…
Jakub Schwarz Trojan byl farářem v Neratovicích-Libiši nedaleko Prahy. Mezi jeho farníky patřil i Jan Palach. Trojan vzpomíná, jak jej viděl o Vánocích roku 1968. „Navštívil sbor s maminkou. Měl zvláštní tvář, která vyzařovala cosi mimořádného, byl dosti bledý, seděl a pak se zúčastnil i večeře P…
Věra Roubalová, na konci 60. let studentka Strojní fakulty ČVUT v Praze, se na vysoké škole seznámila se studenty sdruženými kolem Jiřího Müllera. Vydávali společně studentský časopis Buchar, aktivně prožívali srpnovou invazi v roce 1968 – zapojili se například do akcí, které měly vojákům ztížit …
Josef Klat prochází bývalým koncentračním táborem Mauthausen. Vrací se sem pravidelně jako průvodce návštěvníků. Zastavuje se na prostranství za bývalou prádelnou. Špatně se tu chodí, pod nohama chrastí kamínky. Fouká vítr. Josef Klat se dívá na zeď budovy a vypráví: „To bylo v únoru 1945, to už …
Josef Klat byl na konci války kápem. Jako vězeň sám velel komandu, které rozváželo chleba a sváželo smetí z koncentračního tábora Mauthausen. Jedním z míst, kam komando Josefa Klata dováželo potraviny, byl i takzvaný Russenlager. Vězně z tohoto tábora se nacisté rozhodli definitivně zlikvidovat, …
Josefa Klata zatklo vídeňské gestapo 5. 11. 1941 a spolu s dalšími členy ilegální odbojové organizace ho odvezlo do svého ústředí. Zde byl podroben krutému mučení a týrání. Pamětník vzpomíná na neobyčejné setkání, které ho zachránilo před okamžitou popravou: „Najednou přišel důstojník v černé uni…
Josef Klat byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Patřil k jedněm z mála, kterým se podařilo dostat se do dobrého komanda, a díky tomu přežil. V Mauthausenu ztratil mnoho přátel, viděl umírat mnoho lidí. S traumatem vězně koncentračního tábora se Josef Klat vyrovn…
Český dům v Brünner Straße byl místem, kde se scházeli a stále scházejí Češi žijící ve Vídni. Během druhé světové války se vlastenci sdružení kolem Českého domu snažili podnikat různé záškodnické akce. Mnozí z nich byli členy komunistické strany, často ne kvůli ideologii, ale kvůli potřebě něco p…
Koncem dubna 1945 skupina vězňů, ve které byl i Miloš Dobrý, dorazila do Varnsdorfu. Bez jídla a pití a pod ranami německých esesáků pochodovali z koncentračního tábora Schwarzheide již několikátý den. Vězni trpěli velkým hladem a při odpočinku v prázdné přádelně bavlny ve Varnsdorfu zahlédli z o…
Po vzniku železné opony kolem Medvědí kaple procházela převáděčská stezka. Převody přes hranice se konaly jedině v noci, kdy se mohli uprchlíci skrýt ve stínu lesa nebo křoví a bylo menší nebezpečí, že je spatří pohraničníci. Utečenci přicházeli na nedalekou usedlost U Vítků, kde je Václav Touš n…
František Wiendl a jeho otec se po únoru 1948 zapojili do protikomunistického odboje. Od jara do podzimu 1949 také převáděli uprchlíky přes železnou oponu. Trasa, kterou Wiendl používal, vedla od Nýrska kolem vesnice Chudenín. Dalším orientačním bodem byl rozbitý křížek u lesa nad Chudenínem. Pok…
V květnu 1952 nastoupil Miroslav Hampl jako dělník do dolu Svornost v Jáchymově. Bylo mu devatenáct let a po krátkém kurzu začal dělat kolektora. Zaměřoval aktivní rudu a určoval její těžbu. Předem byl upozorněn, že bude pracovat s těžkými zločinci. Postupem času pochopil, že tomu tak není. „Po k…
Bořivoj Janhuba se jako člen partyzánské skupiny Zábřeh často vyskytoval v lesích v okolí Drozdovské Pily. Vzpomíná, že se tam v roce 1944 zúčastnil jedné přestřelky s ozbrojenou skupinou. „Stříleli jsme po nich, aby nás neobklíčili. Museli zůstat stát a toho jsme využili k útěku. Nemohli jsme se…
Josef Pánek, svérázný zřízenec lékařského ústavu na Albertově za 2. sv. války ilegálně choval ve sklepě ústavu slepice, vepře i kozy. Tajně prováděl zabijačky a maso směňoval se širokým okolím. Za takový „velkochov“ na černo hrozily vysoké tresty: vězení nebo rovnou koncentrační tábor, v době hey…
Dne 18. června 1942 nacisté obklíčili kostel sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. V útrobách kostela se ukrývalo sedm parašutistů, kteří zorganizovali a provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po několikahodinovém boji byli vojáci buď zabiti, nebo spá…
Převáděči přes železnou oponu byli většinou lidé z pohraničí, kteří dobře znali okolí hranic. Výjimkou byl František Wiendl, který pocházel z Klatov a pohraniční lesy vůbec neznal. Na jaře 1949 byl jeho otec František Wiendl st. vězněn za protikomunistický odboj. Jeho pomoc hledal v Klatovech jak…
Rudolf Duda jako člen adventistické církve odmítal v táboře Eliáš pracovat v sobotu, podle této církve je tento den považován za sváteční: „Ráno při apelu četli jména těch, kteří budou pracovat. Poslední jméno bylo moje! Tak jsem se nahlásil a řekl, že do práce nejdu. Otočil jsem se a běžel zpátk…
Ludmila Vondráčková, roz. Plichtová, žila v Šebkovicích na Třebíčsku s rodiči a dvěma bratry, Antonínem a Stanislavem. Otec byl soukromý zemědělec, za druhé světové války působil v protinacistickém odboji. Oba bratři paní Vondráčkové se zapojili do odbojové skupiny Ladislava Malého. Známým babick…
V květnu 1945 Felix Kolmer utekl s dalšími vězni z pracovního tábora ve Friedlandu. Doputovali až do Chocně, kde netrpělivě vyčkávali na okamžik, kdy budou moci odjet vlakem domů. Felix se přihlásil jako dobrovolník k jednotce střežící choceňské vlakové nádraží, ale po několika měsících strávenýc…
Jindřich Tesař byl spolu s otcem a bratrem za války zapojen do odboje. Mimo jiné pomáhali lidem, kteří se ukrývali před nacistickým režimem. Pamětník vzpomíná, že jeho otec pomohl v obci Kořenec skrýt i Jiřího Pelikána, člena komunistického odboje, který byl v roce 1940 několik měsíců vězněn na g…
Na poručíka SNB a agenta StB Aloise Dyčku si před jeho domem v Hodoníně počíhali dva odbojáři ‒ Vetejška a Bušek. Čekali do setmění. Dyčka přijel autem před dům, vystoupil a otevřel těžká vrata do dvora. Autu nechal rozsvícené reflektory. Vetejška s Buškem, v tu chvíli postávající asi padesát met…
Kněz Josef Zlámal byl v srpnu 1949 za čtení pastýřských listů zatčen a odvezen do vyšetřovací a soudní vazby v Liberci. V prosinci téhož roku stanul před pětičlenným senátem u Krajského soudu v Liberci, jemuž předsedala žena. Původně „mírnější“ trest šesti let byl během procesu zvýšen na deset, a…
Manifest Českých dětí sepsal Petr Placák v restauraci U Zpěváčků na jaře roku 1988. „Chtěl jsem proklamovat něco, co bude těm komunistům nejcizejší a nejnepochopitelnější. Takže jsme požadovali obnovení českého království. Přitom šlo o věc, která tady na rozdíl od vládnoucích komunistů byla tradi…
V polovině 80. let získal Ivan Landsmann roční povolení k pobytu v Nizozemsku. Několik týdnů se marně snažil nalézt nějaké krajany, přespával v parcích a v polích. Nakonec se mu podařilo sehnat adresu Jaroslava Hutky v Rotterdamu. „O Jaroslavu Hutkovi jsem nevěděl nic. Měl jsem pár peněz, asi dva…
Jiří Kopřiva v září a říjnu 1950 spolu s několika spolužáky z gymnázia čekal ve vazební věznici v Chrudimi na soud. Bylo mu tehdy pouhých osmnáct let a celu sdílel s mnohem staršími vězni. Přišel do prostředí pro něj zcela neznámého a musel se přizpůsobit vězeňským podmínkám – minimální, nekvalit…
Ve dnech devátého až jedenáctého října 1950 proběhl ve Smetanově domě v Litomyšli vykonstruovaný soudní proces s pětadvacetičlennou skupinou. Mezi obviněnými bylo několik studentů a také tehdy osmnáctiletý Jiří Kopřiva, který vzpomíná na své vystupování u soudu: „Prokurátorem byl doktor Barbaš, t…
Po osvobození zůstala americká armáda v západních Čechách až do listopadu 1945, kdy vojáci odešli z Československa. Na rozloučenou se 20. listopadu 1945 konala v Plzni slavnostní vojenská přehlídka, které se zúčastnil také velvyslanec Spojených států amerických Lawrence Steinhardt a československ…
„Vítaly nás zástupy lidí s podomácku vyrobenými americkými vlajkami z kusů papíru. Lidé nám nabízeli pivo a koláče – věděli jsme, že nám dávají poslední hrsti svého jídla.“ Seržant James H. Duncan st. velel za druhé světové války rotě „F“ 38. pěšího pluku druhé pěší divize armády Spojených států,…
Většina pamětníků si při vzpomínce na osvobození Plzně americkou armádou vybaví hlavně dlouhý proud tanků Sherman, mnohým ale automaticky naskočí vzpomínka mnohem méně vojenská. „Když vojáci přijeli, vypadalo to na náměstí jako o pouti. Někdo přinesl koňak, originál, a dal ho dvoumetrovému černoc…
V prostoru obce Dianaberg (dnes Diana, součást Rozvadova) zastřelil v červnu roku 1948 příslušník Pohraniční stráže Františka Dolejše (* 17. 2. 1915, † 25. 6. 1948), třiatřicetiletého fotografa z pražského Smíchova. Dolejš se neúspěšně pokoušel o emigraci, s pohraničníkem Šimkem se přetahoval o p…
V budově Husova semináře pod záštitou profesora evangelické bohoslovecké fakulty J. L. Hromádky a z iniciativy J. Němce, L. Hejdánka a V. Freie vzniklo společenství, které bylo otevřené každému bez ohledu na konfesi a zaměření. Přednášky navštěvovali studenti, profesoři, laici i širší veřejnost. …
Irena Šimonová se 21. března 1949 pokusila přejít hranice a dostat se do západního Německa. Měla oprávněné obavy ze zatčení, a proto chtěla následovat svého přítele Františka Smrčka, který byl v té době už v emigraci. Smrček jí z Německa zajistil převaděče, aby jako devatenáctiletá nezkušená dívk…
V září roku 1951 politické vězeňkyně Irena Šimonová a její kamarádka Helena utekly. Využily toho, že je při práci v dole na cihlářskou hlínu nikdo nehlídá. Doufaly, že přes nedalekou hranici přejdou na Západ. Irena se cítila zoufalá a vyčerpaná, utíkala před nelidskými podmínkami komunistického ž…
Meziválečný avantgardní divadelník Emil František Burian strávil válečné roky 1941–1945 v zajetí nejprve v Terezíně a později v koncentračních táborech. Jen zázrakem přežil potopení lodi Cap Arcona ve vodách Baltského moře. Do Prahy se vrátil až v druhé polovině května 1945, a to díky osobní zách…
Časopis Literární noviny vycházel od 20. let minulého století a v letech nejtužší komunistické diktatury se z něj stala hlásná trouba režimu. Antonín J. Liehm ale zažil v redakci, která tehdy sídlila v Betlémské ulici s výhledem na Pražský hrad, dobu 60. let, kdy se naopak časopis podílel na uvol…
Český levicový novinář Antonín J. Liehm připravoval 14 let podmínky pro to, aby mohl začít vydávat mezinárodní revui Lettre Internationale, jejíž redakce v Paříži sídlila na několika adresách, mimo jiné i na Place de la République. „Tu myšlenku jsem si odnášel z Prahy v roce 1968, ale chyběly pen…
Marta Kellerová jako vnučka Adolfa Novotného, evangelického kněze a zakladatele tábora J. A. Komenského, jezdila do Bělče od raného dětství. Jejich rodina si hned na počátku postavila uprostřed tábora srub a v něm trávila čas, obklopena aktivitami křesťanské mládeže. V 50. letech se postupně měni…
Nepokoje v Sudetech už narůstaly, když se rodina Daňkových stěhovala do Kralup u Chomutova. Otec byl učitel a získal místo v kralupské škole. Od září roku 1937 nastupoval. Tehdy už byli Němci v pohraničí pod ideologickým vlivem Konráda Henleina a jeho strany Sudetendeutsche Partai. Napětí mezi Če…
Vilu využívalo pražské gestapo, které ji obsadilo poté, co byl její židovský majitel František Kraus v roce 1941 vystěhován a deportován do ghetta v Lodži, kde zřejmě ještě v roce 1941 zahynul. Těsně po osvobození objekt využívala sovětská vojenská rozvědka Smerš. Její agenti zatýkali v Českoslov…
Je kolem jedné hodině po půlnoci, je zima, na poli bláto. Bylo nutné „zmizet“ od místa seskoku před svítáním co nejdál. Oba parašutisté se vydali jihovýchodním směrem, přes pole, snažili se vyhnout silnicím a obydleným místům. Cestou prošli jakýmsi hájem, kde byl orientačním bodem kámen s nápisem…
Třetí den parašutisté vystoupali na hřebeny Železných hor a čekal je náročný pochod zimní Vysočinou. Postupovali kolem „nějakých malých vesniček“ kolem sečské přehrady až k Bojanovu, u Bojanova zamířili na horní Bradlo a Trhovou Kamenici. Nešli přímo, nad Horním Bradlem odbočili na Nasavrky, kam …
V noci 28. prosince obcházejí oba parašutisté Herálec a za ním nastupují cestu zalesněnou částí Vysočiny kolem Žákovy hory. Jdou po cestě na Kadov, pak zahýbají po lesní cestě a přes lesík směrem do Studnice. Značně vyčerpání přicházejí za štěkotu psů do Studnice kolem 5 hodin ráno. Bojí se prozr…
Od jara do léta 1944 proběhla téměř ve všech českých vesnicích v okolí kopce Lázek vlna zatýkání. Pro podezření z napomáhání převádění odbojářů do Jugoslávie si gestapo 24. dubna 1944 přišlo i pro Josefa Hrocha a odvezlo ho do vyšetřovny v šumperské robotárně. „Zatčených bylo tolik, že jsme se ne…
Když nacisté na jaře 1944 zahájili rozsáhlou akci proti partyzánům v zábřežských lesích, ukrýval se Bořivoj Janhuba v nedalekém Janoušově. Trápil ho těžký zápal plic a hnisavá angína. Onemocněl během silné zimy, kterou téměř celou strávil v lesních příkopech a houštinách. Nedlouho před tím se jeh…
Karel Vrána byl od roku 1936 studentem Arcibiskupského gymnázia v Praze a domů do Zahrádky přijížděl hlavně o letních prázdninách. Ministroval P. Josefu Toufarovi při bohoslužbách a byl silně inspirován jeho příkladem a mužným chováním. „Já jsem v sobě sice zcela jasno neměl, ale co mě trošinku u…
Když se P. Toufar dozvěděl, že Jindřich Vacek studuje v Hradci Králové na gymnáziu, při jedné příležitosti ho tam v roce 1940 navštívil a hned se rozhodl, že mu pomůže, neboť zjistil, že chlapec je polosirotkem. „Měl se mnou soucit, už jsem neměl otce. Přinesl mi něco na zub, což bylo za války ve…
Na poválečnou společenskou i politickou situaci reagoval Josef Toufar praktickým způsobem – především mu šlo o podchycení mladé generace, z níž by mohli vyrůst zodpovědní křesťanští laici, nesoucí a prosazující ideu svobody a demokracie. Založil proto v místě Sdružení křesťanské mládeže, do které…
Dne 30. ledna 1950 byl ve večerních hodinách v želivském klášteře zatčen opat Vít Tajovský v souvislosti s číhošťským zázrakem. Zatčení provedli jihlavští estébáci Josef Solař a Ladislav Novák – opata Tajovského vsadili do přistaveného šestimístného automobilu, ve kterém již seděla zatčená učitel…
Dne 1. února 1950 prováděli na ONV v Ledči výslechy očitých svědků pohybu křížku členové církevního oddělení Státní prokuratury, prokurátoři Karel Čížek, Jaroslav Růžička a Ludmila Biedermannová později Brožová-Polednová, za asistence členů StB z Jihlavy. Protokolárně zaznamenali pětadvacet svědk…
Dne 16. března 1950. Budova kina tou dobou ještě v malém posázavském městě nestála a filmy se promítaly v sále místní, nikterak útulné sokolovny. Promítá se snímek Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází. V sále je hlava na hlavě, více než tři stovky lidí. Vždyť Číhošť je jen pár kilometrů od L…
Josef Toufar jezdil na úřady či nakupovat nejčastěji do blízké Ledče nad Sázavou. Buď ho vzal autem číhošťský obchodník Novák, nebo jel na kole. Cesta do Ledče byla z kopce, ale náročný byl návrat do dlouhého několikakilometrového stoupání. Na začátku září 1948, při jednom návratu, se P. Toufarov…
Den před Toufarovým únosem příslušníky StB, v pátek 27. ledna 1950, se zde na hřbitově konal pohřeb Kateřiny Hoskovcové, babičky Jana Zmrhala, který v tehdy mrazivých dnech přijel z Hradce Králové. Zádušní bohoslužba proběhla v číhošťském kostele. P. Toufar se při obřadech obrátil na svého kolegu…
Mezi lety 1948–1949 se vyhrotil vztah mezi československými komunistickými orgány a katolickou církví, poslední svobodnou a nepodřízenou institucí v zemi, navíc se sídlem své hlavy, papeže, ve Vatikánu. Církev se odmítla podrobit marx-leninské diktatuře. Komunistický aparát přešel do otevřeného k…
P. Josef Toufar zemřel 25. února 1950 ve věku nedožitých osmačtyřiceti let na přísně střeženém nemocničním pokoji luxusního sanatoria v Praze. Teprve po čtyřech letech, v létě 1954, je Toufarově neteři Marii Pospíšilové, která neúnavně pátrá po osudu svého strýce, oznámena strýcova smrt. Stalo se…
Po rozehnaném koncertu Plastic People a dalších kapel v Rychnově v červenci 1977 bylo manželům Květě a Janovi Princovým jasné, že budou muset o svůj dům svést nerovný zápas. Žádná ze slavností nebo setkání, které se v jejich baráku odehrávaly téměř každý víkend, se neobešly bez pozornosti Veřejné…
Po demolici rychnovského baráku Princovi získali pronájem v nedalekých Verneřicích. Komunisté se domnívali, že koncerty a výstavy a vůbec celé společenství, které vzniklo kolem baráku v Rychnově, zanikne, ale mýlili se. Přátelé z Prahy a severních Čech jezdili za Princovými dál. K jejich bytu tot…
Undergroundové společenství baráku v Mastířovicích bylo zdaleka největší – žilo tu několik rodin a dalších přátel, dohromady i s dětmi okolo 20 lidí. Kromě kulturních aktivit se snažili především o potravinovou soběstačnost, takže pěstovali ovoce a zeleninu a chovali hospodářskou zvířenu. Patřila…
Dne 18. dubna 1945 dojel transport z koncentračního tábora Johanngeorgenstadt do Nové Role. Velitel Gottfried Kolacevic se pokusil vězně předat do místní pobočky koncentračního tábora Flossenbürg, tedy do tábora Neurohlau, který byl zřízen na popud ředitele místní porcelánky. Začal fungovat na př…
Kdo na přelomu 40. a 50. let pomýšlel na ozbrojený odpor proti komunistické diktatuře, musel řešit problém, kde získat zbraně. Nepočítáme-li trofejní pistole a pušky z druhé světové války, kterých bylo mezi lidmi velké množství, nejjednodušším způsobem, jak se ke zbraním dostat, bylo odcizit je v…
Poté, co si estébáci nechali předvolat pátera Pořízka z hodiny náboženství, vydali se spolu s ním do bojanovické fary. Prohledali tu všechny jeho osobní věci, aby zajistili důkazy protistátní činnosti, které se měl páter dopustit jako člen skupiny Jaroslava Vetejšky a spol., který před pár dny v …
Jen co utichly prvomájové oslavy, před vyhnanický statek Vladislava Vrkoče dorazil traktorista ze státního statku Podolí. Bylo kolem půl druhé odpoledne 2. května 1950. „Měl jsem dojem, že Vrkoč probděl noc, a připouštím, že jsem měl i takový dojem, že buďto před tím plakal anebo požil nějaký alk…
Rok 1950 se podle vyhnanického kronikáře Václava Zelenky stal „velkým mezníkem v obecní historii a úplným převratem v hospodářském životě. Na jaře přijeli inženýři a rozměřili katastr na 5 dílů bez ohledu na členy nebo nečleny, kteří zůstali čtyři mimo družstvo, a začalo se síti podle plánované v…
V roce 1951 zastavilo na návsi ve Vyhnanicích několik aut s pražskou poznávací značkou. Díky hospodářským úspěchům, budovatelskému úsilí členů místního JZD a iniciativě zdejšího poslance Josefa Čiháka přijeli v roce 1951 filmaři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa. Strávili tu rok, během kterého natoči…
Miloslavě Novákové, rozené Rukavičkové, bylo 19 let, když přišla o otce, řešila finanční problémy kolem dědictví a musela zvládnout všechny práce na statku. Její nemocná matka ležela v nemocnici, trápila ji kýla a problémy se srdcem. A pak tu byla škola, kterou nechtěla přerušit. Ročníkové zkoušk…
„To bude můj nejhorší okamžik, až spatřím ty ubohé oběti, celou rodinu. Velmi těžko jsem vystupoval po schodech do prvého poschodí. Cítil jsem, že se chvěji na celém těle. Musel jsem býti celý bledý v obličeji, ale nic na plat. Přistoupím ku dveřím, za nimiž bylo slyšet hlasitý hovor, ba i smích.…
Byl 1. Máj. Ulicemi Všerub projížděly alegorické vozy odvážející lidi do Kdyně k oslavám. Veliteli stanice SNB Stanislavu Liškovi, ale lehko nebylo. Ještě než přišel to ráno na stanici, dozvěděl se, že rodina odborového rady ministerstva vnitra Oldřicha Maláče, kterou v noci musel odvést na fingo…
V noci na 24. duben 1948 panuje hluboká tma. Uprchlíci se svým průvodcem se od sebe nesmí vzdálit více než 10 kroků, aby se neztratili. Převaděč Stanislav Liška zastaví u závory a pronáší směrem k ostatním: „Jsme na místě, za závorou jsou již Bavory. Přeji hodně síly, zdraví a hodně štěstí.“ Žena…
V noci na 19. března 1950 převzalo Krajské velitelství StB Pardubice od svých kolegů z Čáslavi dramatickou informaci: „Dnes v 1.15 telefonuje vrchní strážmistr SNB Matys z Čáslavi, že byl postřelen šesti ranami Alois Blažek ze Žlebů č. 4, okres Čáslav ve svém bytě. Neznámý pachatel prchá přes les…
Je šest hodin ráno sobota 22. července 1950. Lidé ve Žlebech míří do zaměstnání, neboť v tu dobu je sobota běžným pracovním dnem. Mezi chodci se objevuje i nedávno uzdravený komunistický funkcionář Alois Blažek. Kráčí ulicí Ke Hrázi na vlak. Když se dostane do vzdálenosti asi třiceti metrů od hos…
Když už jsem v davu skoro nemohla dýchat, uvědomila jsem si, že nějakým šíleným záměrem může být, abychom se na Národní navzájem ušlapali a že tady můžu zemřít,“ vzpomíná Klára Pospíšilová na zlomový okamžik demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. V tu chvíli jsem se rozhodla, že půjde p…
Ve stlačeném davu není možné někam uhnout. Nezbývá, než jít s ním. Příslušníci SNB tlačí demonstrující studenty do podloubí u Mikulandské ulice, kde stojí členové Pohotovostního oddílu v červených baretech. Utvořili uličku, kterou musí každý projít. Jiná cesta ven nevede. „Každého, kdo procházel,…
Ráno 9. června 1945 byla v Chomutově vylepena vyhláška, kterou se všem Němcům ve věku od 13 do 65 let nařizovalo dostavit se na městský fotbalový stadion s veškerými doklady, svršky a jídlem na tři dny. Otec Margarity Beranové sice nebyl Němec, ale špatně si vyhlášku vyložil. „Domníval se, že tam…
V roce 1979, kdy se komunistický režim začal tvrdě mstít za Chartu 77, založil František Čuňas Stárek komunu v Nové Vísce u Kadaně. Rozsáhlá usedlost se stodolou až pro tři sta posluchačů, sloužila jako soukromá scéna pro návštěvníky undergroundových koncertů a kulturních akcí. Jednotliví členové…
Dne 6. ledna roku 1977 byl herec Pavel Landovský sledován už od půl sedmé ráno, v 9 hodin a 10 minut opustil své smíchovské bydliště a svým bílým autem tehdy značky Saab zamířil do Dejvic do ulice U Dejvického rybníčku, kde bydlel Václav Havel. Landovský se u Halových dlouho nezdržel, naložil Hav…
Pavel Landovský vyprávěl reportérům Paměti národa, jak se cestou ze Střešovic snažil setřást policejní operativce sledující jeho bílý saab. „Já jsem to trošku osolil, jel jsem na Hanspaulku, směrem na Starou faru. To už jsem to pěkně kalil, bylo namrzlo a sníh. A já jsem si říkal: jak já jim uteč…
Poté, co posádka Landovského saabu setřásla pronásledovatele, přes uličky Na Fišerce, Na Míčance, Mylnerovu a Rychtářskou se mezi vilami prokličkovali do ulice Na Šťáhlavce. U domu číslo pět uviděli poštovní schránku. Václav Havel zavelel zastavit. Pavel Landovský se smíchem po létech vzpomínal: …
Asi dvacetiminutová honička vozu Pavla Landovského s estébáky skončila v Gymnazijní ulici, kde se policistům podařilo další cestu zablokovat. Pavel Landovský vzpomíná, jak se k jeho autu začali sbíhat příslušníci, na poslední chvíli stihl zamknout dveře. „A už začala bušenice. Havel šahal, že to …
V ulicích města se americké tanky objevily 6. května 1945 kolem osmé hodiny ranní a byly vítány nadšenými obyvateli Plzně. Ti byli zpraveni o blížících se osvoboditelích s předstihem rozhlasem, neboť plzeňský vysílač byl osvobozen již o den dřív. Celé hlavní náměstí se zaplnilo lidmi, kteří ameri…
Vladimír Krátký si přelom třicátých a čtyřicátých let pamatuje jako žák školou povinný. „V mojí třídě byli tři židovští spolužáci. No a pak přišel rok 1939, 15. březen a pak rok 1941,“ vypráví. Zákazy týkající se Plzeňanů židovského původu narůstaly den za dnem. Dětí se nejviditelněji dotkl zá…
Část židovské komunity v Plzni patřila k vlažně věřícím, systematické praktikování se jich netýkalo. Z takové rodiny pochází i Petr Riesel. „Jsem člen obce a jsem český Žid, neznám však rituály. Přesto, že můj tchán byl předseda židovských obcí v Čechách na Moravě, má žena, jeho dcera, se to nena…
Ačkoliv Hanuš Salz dobře ovládal němčinu a měl za sebou kurz na obchodní akademii, nemohl po skončení školy najít místo. Kromě různých oficiálních restrikcí, jako byl zákaz působení židů ve veřejné správě nebo soudnictví, panovala i řada pravidel nevyslovených. Volné pracovní místo tak často znam…
Během devíti dubnových dnů, kdy vrcholily přípravy na akci Canonbury, bydleli někteří parašutisté v přízemním bytě Vojtěcha Kučery a jeho ženy Marie. Spolu s nimi zde žila i dcera Věra. Obchodník Vojtěch Kučera udržoval spojení s dalšími odbojáři – plzeňskými policisty Bejblem a Králem, starostou…
Během devíti dubnových dnů, kdy vrcholily přípravy na akci Canonbury, bydleli někteří parašutisté v přízemním bytě Vojtěcha Kučery a jeho ženy Marie. Spolu s nimi zde žila i dcera Věra. Obchodník Vojtěch Kučera udržoval spojení s dalšími odbojáři – plzeňskými policisty Bejblem a Králem, starostou…
Jakým způsobem se čeští disidenti dostávali na místa horských schůzek se svými polskými kolegy, vyprávěl v samizdatovém článku jeden z účastníků Rudolf Battěk. „Do základního tábora se musel každý dostat sám, pouze časovou instrukci bylo nutno dodržet. Auta nás pak přesunula do ‚výstupního tábora…
Čeští disidenti, kteří se účastnili setkání a schůzek se svými polskými protějšky, se shodnou na jednom - polští disenti se cítili a chovali svobodněji a také byli svobodnější. Například druhé obnovené setkání iniciovali právě oni a také na sebe brali odpovědnost při pašování knih a techniky - by…
Poslední dva roky osmdesátých let vzájemné kontakty českého a polského disentu narůstaly. Referoval o nich zejména společný časopis Biuletyn Informacyjny Solidarności Polsko–Czechoslowackiej, jehož první číslo vyšlo v říjnu 1987. Časopis připravovali zejména aktivisté z Vratislavi a Varšavy. Vedl…
První setkání mezi hlavními členy českého a polského disentu domlouvali ve Varšavě Tomáš Petřivý a Jacek Kuroň. Prý si okamžitě porozuměli: „Slovenský jazyk je podobný polskému, a pokud jsem něčemu nerozuměl, ukázalo se, že Tomáš zná to slovo polsky,“ vypráví Jacek Kuroň. „Navrhl, abychom v Krkon…
„Asi budu trochu za blbečka, ale bylo to takhle…“ vypráví Jáchym Topol o své první kurýrní výpravě pro Polsko-československou solidaritu. Alexandr Vondra, který předávku organizoval, si s ním dal sraz na Malostranském náměstí v Praze. Zatímco Jáchym Topol ale čekal, že se teprve na cestě domluví,…
Václav Havel vytáhl z batohu láhev Staré myslivecké s růžolícím obličejem hajného na etiketě a podal ji Jacku Kuroňovi, spouzakladateli Výboru na obranu dělníků a později poradci Lecha Wałęsy. „Socialismus s lidskou tváří se v Československu vytvořit nepodařilo, ale kořalka s lidskou tváří v této…
Na vzájemné setkání na Sněžce a Borůvkové hoře navázali českolovenští a polští oponenti komunistického režimu výměnou samizdatových tiskovin, knih a později předáváním technických součástek do rozmnožovacích strojů. Protože šlo ale za komunistického režimu o protistátní činnost, museli všechno př…
Zatímco první dvě setkání polského a československého disentu mělo spíše výletnický nádech, to další 1. října 1978 znemožnil razantní zásah policejních složek obou států. Mělo se na něm podílet okolo čtyř set uniformovaných příslušníků a jejich kolegů v civilu. Podle dobové zprávy Václava Havla h…
Během třetího setkání československého a polského disentu, byli všichni účastníci po 48 hodinách propuštěni, až na mluvčího Charty 77 Jaroslava Šabatu. Toho během výslechu na policejní stanici ve Velké Úpě napadnul policista, Šabata se ale přirozeně bránil a vlepil mu facku. Bezpečnost ho následn…
Nadšení ze schůzek československých a polských disidentů na společné hranici vzalo za své po policejním zátahu na třetím setkání v říjnu 1978. V obou zemích se navíc opět utužoval komunistický režim. Generál Wojciech Jaruzelsky ze strachu před sílícími aktivitami Solidarity v zemi vyhlásil výjime…
Na vzájemné setkání na Sněžce a Borůvkové hoře navázali českolovenští a polští oponenti komunistického režimu výměnou samizdatových tiskovin, knih a později předáváním technických součástek do rozmnožovacích strojů. Protože šlo ale za komunistického režimu o protistátní činnost, museli všechno př…
Po zatčení spisovatele Jáchyma Topola a novináře Ivana Lampera 12. června 1988 kvůli pašování knih přes polskou hranici, převezla Veřejná Bezpečnost oba disidenty z polského vězení do vazby v Trutnově. Jáchym Topol vzpomíná, jak s nimi příslušníci zapředli žoviání rozhovor na téma budoucnosti Cha…
Libuše Audrlická odjela na nucené práce 10. března 1943. Umístěna byla do tábora v Hundsfeldu na předměstí Wroclawi. V pokoji sice byla kamna, ale často nebylo čím topit. Děníky navíc trápily štěnice. Jednou Libuši poštípali v obličeji tak, že jí opuchly oči, neviděla na práci v továrně a kazila …
V koncentračním táboře Hunsfeld u Wroclawi každé tři měsíce zahynulo šest set Židů. Libuše Auderlická, která byla nasazena na nucené práce ve vedlejším zajateckém táboře vzpomíná, že večer se do tábora vozily prázdné rakve a „tři nádoby ‚žrádla‘, jinak se té šlichtě ani říct nedalo“. Ráno se pak …
Jedním z táborů v Hundsfeldu u Wroclawi byl i lágr pro francouzské zajatce. Zavřených jich tu bylo asi tři sta. Libuše Auderlická byla v rámci nucené práce zařazena do kuchyně, aby pro ně vařila jídlo. Spolu s pamětnicí pracovala ještě další Češka, dvě Srbky, dvě Polky, Chorvatka, Běloruska a Něm…
František Cenkl nastoupil v červnu 1943 do jednoho z osvětimských pobočných pracovních táborů, v tzv. Auschwitz III. (Buchenwald – Ost., blok 6). Podílel se pod pražskou firmou Sedlák na stavbě továrny koncernu I. G. Farben, který vyráběl syntetický benzín. Původní nucené nasazení se ihned po …
Výtvarník Pavel Brázda během studia na gymnáziu objevil originální výtvarný styl, který nazval hominismus. Inspiroval se lidmi a jeho obrazy také měly být běžnému člověku srozumitelný. Vycházel z levicově orientované avantgardy 30. let a ze surrealismu, obdivoval Guillauma Apollinaira a jeho „p…
Když nacisté poslali Helenu Esterkésovou na otrocké práce na statek v Peremilovce, byla vlastně ráda. Bylo to lepší, než být spolu s dalšími Židy uvězněná v ostrožském ghettu, přestože i tady musela během žní pracovat pod dohledem ukrajinských stráží. Dřeli od časného rána do noci, k jídlu si Hel…
Životní podmínky nuceně nasazených se sice velmi lišily podle toho, kdy a kam byli nasazeni, ale mnohé měli společného. Často žili v dřevěných nebo zděných barácích postavených blízko továren a podniků nebo ve stodolách, pokud byli nasazení v zemědělství. Na pokojích spali po šesti až deseti. Tep…
Miroslav Kopt byl věrným skautem. Po zákazu této organizace komunistickým režimem se proto spolu se svým kamarádem rozhodli pro tisk a rozšiřování protikomunistických letáků. Zlomovým pro něj bylo setkání s členem ilegální skautské organizace Ostříž, se kterým se náhodou setkal v Heroldových sade…
Během druhé světové války byla Věra Pohlová studentkou Masarykovy školy sociální péče, která vznikla díky podpoře prezidentovy dcery Alice Masarykové. „Učily jsme se tam zdravotnictví, soudnictví, sociální práci a měly jsme tam i takové věci, které tenkrát teprve začínaly – psychologii a dalš…
Pro většinu Čechů a Slováků zosobňuje Slovenské národní povstání partyzán se samopalem ukrytý v horách. Někdy se však zapomíná na obyvatele podhorských vesnic, kteří stáli v pozadí, ale bez nichž by partyzáni a povstalci nepřežili. Schovávali odbojáře ve svých domovech, pomáhali jim, obstarávali …
V období vánočních svátků v roce 1944 přišla do domu Kordíkových náhlá německá kontrola. Zatímco Němci obdivovali krásný vánoční stromek, šestnáctiletá Lýdia měla zlou předtuchu. Nenápadně opustila domek a přešla dvůr do stavení patřícího tetě. Se zděšením zjistila, že v ložnici sedí člen partyzá…
Troufalým činem zachránil Elígius Kordík život svému příteli Jozefu Telgarskému, vojáku z povolání, který bojoval v SNP a zajali ho Němci. S dalšími zajatci ho uvěznili ve škole v obci Predajná. Nebyli ale připraveni na to, aby se o zajatce mohli postarat, a proto dovolili lidem přinést zajatcům …
Do SNP se Jan Mertoš zapojil ještě jako obuvnický učeň, když pobýval v učení v obci Hronsek u Banské Bystrice. „Během povstání jsme zpočátku bydleli nedaleko letiště Tri Duby,“ vypráví. „Sbírali jsme kolem Hronu parašutisty, kteří padali na stromy i do řeky. Jednou se stalo, že ,dakota‘ škrtla o …
Dav demonstrantů, kteří dorazili na náměstí Republiky a před plzeňskou radnici, chtěl původně dle slov pamětníků pouze zjistit, proč došlo k měnové reformě. Nikdo z vedení města však s demonstranty nekomunikoval, a tak došlo k projevům nespokojenosti a demonstrace se změnila v protirežimní. Začal…
Dům, v němž dnes Jiřina Fuchsová žije, patřil její rodině již za první republiky, její tatínek zde měl koloniál. „Tady byly vestavěny dvě chladicí komory, proto tady pak udělali mlékárnu. Otec komory postavil, aby mohl skladovat ryby a zvěřinu: to byla jeho specializace.“ Ve svém rodném domě po n…
Kardinál Beran měl velký respekt svého okolí, jak pro teologické znalosti, tak pro neochvějné postoje. Ne nadarmo jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha. Není jiného Čecha, kterému by se dostalo pocty být pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě. Kardinál Ber…