Nejtěžší chvíle
Jiří Kopřiva v září a říjnu 1950 spolu s několika spolužáky z gymnázia čekal ve vazební věznici v Chrudimi na soud. Bylo mu tehdy pouhých osmnáct let a celu sdílel s mnohem staršími vězni. Přišel do prostředí pro něj zcela neznámého a musel se přizpůsobit vězeňským podmínkám – minimální, nekvalitní strava a práce na normu. Vzpomíná, že to pro něj byly dosud nejtěžší chvíle v životě. „Nejtěžší okamžik byl pobyt ve vazbě. Za prvé devětadevadesát procent z nás přišlo do prostředí, které nikdy nezažilo, a myslelo si, že taky nikdy nezažije. Přijdete mezi cizí lidi, kteří se nechtějí svěřovat, jsou ostražití jeden vůči druhému. Málo jídla, na které jste navíc nebyl zvyklý, ovšem na které si bohužel rychle zvyknete. My jsme přišli v neděli do Chrudimi a byly k obědu brambory a mrkev. Mrkev jsem k smrti nenáviděl, tak jsem prohlásil: ‚Tohle žrát nebudu.‘ Načež se mě někdo zeptal: ‚Ty to fakt nebudeš jíst?‘ – ‚Ne, to nebudu.‘ Tak to z toho ešusu snědl a pak řekl: ‚Počkej, za tejden už to budeš jíst.‘ Samozřejmě jsem jedl. Třicet deka chleba jako celodenní dávka. Potom ta nejistota, co s vámi bude. Zvlášť, když člověk slyší: ‚Tys dostal deset let? Tak to máš dobrý.‘ Takhle se to tam přijímalo. Pokud to nebylo doživotí nebo špagát, tak to bylo furt fajn!“ Ve vykonstruovaném monstrprocesu nazývaném Stříteský a spol. byl Jiří Kopřiva odsouzen za velezradu na dva roky odnětí svobody.
Hodnocení
Hodnotilo 1 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
- Vlastimil Kučera
2016-08-28 08:59:03 - No to jsou tedy příběhy. Byli to stateční lidé.