Pátrání po krajanech
V polovině osmdesátých let se podařilo Ivanu Landsmannovi na pozvání staršího bratra, žijícího v Torontu, vycestovat z Československa do Kanady. Po necelých dvou měsících se ale na nátlak bratra Landsmann vrátil zpět do Evropy. Návrat do Československa byl pro něj už v té době nemyslitelný, a proto se rozhodl požádat o politický azyl v Holandsku. „V Amsterodamu na letišti mě nejdřív nechali sedm dní sedět u dveří, to bylo náročné, celou tu dobu jsem čekal, že mě deportují. Po několika dnech čekání mi přidělili polskou překladatelku, protože jsem vůbec neuměl anglicky, a ta mě upozornila, abych v žádosti o povolení k pobytu lhal a neříkal, že z Československa odcházím za prací, ale z politických důvodů. Nakonec mi dali papír s povolením na jeden rok pobytu a řekli mi, že se mám dostavit na uvedenou adresu, že se tam o mě postarají. Když jsem to místo našel, nikdo tam nebyl, adresa byla falešná.“ Následující dva měsíce se Ivan Landsmann potloukal po amsterdamských parcích a hledal české krajany. Jeho bratr mu totiž v Kanadě poradil, že v Holandsku je hodně českých hospod. Po několika týdnech marného pátrání se Landsmann opět snažil s pomocí česko-holandského slovníku doptat se číšníka v jedné z mnoha amsterdamských hospod, zda neví o podniku, kde by se scházeli jeho krajani. „Náš rozhovor slyšel jeden chlapík, přisedl si ke mně a promluvil lámanou češtinou. To bylo jak z pohádky. Vyprávěl mi, že byl za války v Československu v zajetí a potom že tam nějaký čas pracoval, a tak uměl trochu česky. Řekl mi, že v Rotterdamu zná nějakého zpěváka Hutku a spisovatelku Janu Beranovou.“ Neznámý chlapík z baru sehnal během pár dní Hutkovu adresu v Rotterdamu a Ivan Landsmann se tam bez váhání rozjel.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.