Hodonín, Výstavní Street No. 4
the place where an StB agent was murdered · Výstavní, 695 01 Hodonín, Czech Republic
  • Story
  • Place

Zastřelili policistu, nechtěl se vzdát

Available in: English | Česky

Na poručíka SNB a agenta StB Aloise Dyčku si před jeho domem v Hodoníně počíhali dva odbojáři ‒ Vetejška a Bušek. Čekali do setmění. Dyčka přijel autem před dům, vystoupil a otevřel těžká vrata do dvora. Autu nechal rozsvícené reflektory. Vetejška s Buškem, v tu chvíli postávající asi padesát metrů od domu, vyrazili k Dyčkovi. Aby nevzbudili pozornost, pískali si jakousi melodii. Oba už měli v rukou pistole schované v kapsách kabátů. Vetejška vytáhl pistoli a vystřelil dvě rány zezadu na příslušníka SNB, který právě tlačil dřevěná vrata. Tak popisuje událost vyšetřovací spis StB. Pamětníci, kteří s odbojáři spolupracovali a později měli o tom možnost s nimi mluvit, tvrdí, že Vetejška Dyčku vyzval, aby dal ruce nahoru. Dyčka se prudce otočil a tasil pistoli, kterou měl neustále připravenou. Bušek stál asi dva metry z druhé strany a mířil na esenbáka. Vetejška vystřelil a zasáhl Dyčku, který zavrávoral a plnou vahou se opřel do vrat. Ta se s vrzáním pootevřela. Dyčka vystřelil na Vetejšku a zasáhl ho do spodní čelisti. Další jeho výstřely zasáhly kapotu auta a reflektory, jediné osvětlení v ulici. V tu chvíli začal pálit Bušek a zasáhl Dyčku dvěma ranami do břicha a prsou. Zraněný Vetejška utíkal směrem ke Slavíkově ulici, vzdálené asi sto metrů od místa. Ocitl se tedy na rovném prostranství a stal se z něj ideální cíl. Bušek přeběhl ulici a schoval se do výklenku protějšího domu. Dyčka vypálil jednu ránu za Vetejškou, netrefil. Schovaný Bušek palbu opětoval, minul, druhá rána už nevyšla, náboj se vzpříčil v komoře pistole. Smrtelně zraněný Dyčka spadl na chodník, Bušek vyběhl a dohonil Vetejšku.

Skauti z Dolních Bojanovic a protikomunističtí odbojáři, někdejší političtí vězni Petr Vymyslický a Pavel Hubačka tvrdí, že akci plánovali jako únos. Dyčku chtěli násilím donutit nastoupit do vozu a převézt ho do Rakouska, kde by stanul před soudem. Oba se do této akce zapojili. Vymyslický měl za úkol sledovat estébákovo auto před naftařským hodonínským podnikem: „Kdyby auto stálo před továrnou, měl jsem to Vetejškovi oznámit. Kdyby tam nebylo, měl jsem jít domů. Jenomže když jsem tam přišel, Dyčka právě nastupoval a odjížděl, tak jsem jel na kole domů,“ popisuje Vymyslický. Podle něj Vetejška a Bušek udělali chybu, nezačali rovnou střílet, pokud ho opravdu chtěli zabít. Pavel Hubačka byl prý přímo na místě připraven s autem, kterým chtěli Dyčku unést. Nechce ovšem prozradit, jak a kdo jim měl v cestě do zahraničí pomáhat: „Je to příliš citlivé. Dodnes žijí lidé, bývalí estébáci, kteří by se mohli mstít,“ vysvětluje Hubačka, který po akci ošetřil zraněného Vetejšku ‒ v jednom sklepě šroubovákem vytáhl zraněnému v bezvědomí projektil z hlavy.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Routes

Comments

Radomír Silber
2019-02-15 18:37:54
Ze stenozáznamu z veřejného jednání Poslanecké sněmovny 28. února 2018: Digitální knihovna › PČR, PS 2017-... › Stenoprotokoly › 7. schůze › Středa 28. února 2018 Poslanec Stanislav Juránek (KDU-ČSL): Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, ... mám jeden osobní vzkaz, vzkaz právě směrem ke komunistické straně, který jsem ještě nikdy nemohl takto předat, a je to vzkaz od mého již zemřelého strýce, který se jmenoval Karel Procházka, ať tady také zazní konkrétní jméno, který byl v roce 1948 odsouzen na 11 let za to, že organizoval pouť orelskou na Hostýn. Ano, teď jsem se nedávno dočetl, že je to považováno za největší protest proti komunismu v celé východní Evropě, protože během tří dnů se této pouti zúčastnilo prokazatelně více než sto tisíc lidí. A můj strýc za to byl odsouzen. Čistě náhodou byl tam, kde působil otec současného poslance, který zde velmi pečlivě mluvil přede mnou, a tento byl člověkem, který se nějakým způsobem k mému strýci zachoval. Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: "Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních." Orel Dr. Miroslav Kozlovský, tiskový mluvčí bývalého Přípravného výboru pro obnovu Orla "Uvádím seznam příslušníků StB Uh. Hradiště, z nichž většina byla zapojena do vyšetřování našich členů: Hlavačka – velitel StB, vyšetřoval el. Proudem, Mareček – vyšetřoval el. proudem, Prokeš, Vyšinka – sadista, Dostál, Jelínek, Vrága, Říha, Šimčák, Obdrálek, Hučín, Kovář, Bláha, Kartuz, Lovecký, Haluza, Jež, Ondra – vyšetřoval el. Proudem, Kryštof Čejka, Hanáček, Němeček, Rašile, Trubač, Vrána – sadista, Vranka, Gajdošík, Fridrich, Panáček, Veselý, Gagášek, Šerý, Růžička, Knot, Cyprys, Karásek, Olič, Řezníček, Radůněk, Žák, Beň, Čáň – vyslýchal el. proudem, Holub – sadista, Zavadilík, Grebeníček. Dnes většina z nich nežije. Kampaň proti Grebeníčkovi, otci dnešního politika, je částečně účelová, poněvadž Grebeníček st. nepatřil mezi ty nejhorší vyšetřovatele."
Pavel Hubačka a Petr Vymyslický

Pavel Hubačka a Petr Vymyslický

Za vraždu Aloise Dyčky soudila Státní bezpečnost 14 lidí. Padl trest smrti i třicetileté žaláře. Někteří členové odbojové skupiny, která atentát provedla, např. Pavel Hubačka a Petr Vymyslický, spolu chodili do skauta v Dolních Bojanovicích. Pavel byl vedoucí a nesl odpovědnost za děti v oddíle. Musel na dvouletou vojnu, jeho odbojovou skupinu tak zatím převzal dezertér Jaroslav Vetejška, který si přivedl další přátele z Hodonína. Skauti Vetejškovi a třem dalším pomohli přes hranice do Rakouska, odkud se jejich nový šéf za pár měsíců vrátil s výcvikem francouzské zpravodajské služby jako agent-chodec. Měl zakládat nové odbojové skupiny, sbírat informace o komunistickém hospodářství bez násilí a vojenských akcích. Pak se dozvěděl od informátora Mojmíra Bečky, že o odbojářích „něco tuší“ estébák Dyčka, a rozhodl se ho zlikvidovat. Skautům spiklenecky oznámil, že provede jeho únos do zahraničí. Do akce šel s Buškem, kterého junáci znali pod přezdívkou Čikin. Vetejšku operoval Pavel Hubačka. Šroubovákem vyjmul projektil z Vetejškovy tváře, zraněný přitom omdlel. Pak ho ukryl ke starým lidem ve vesnici. Kam, přesně věděl jen Hubačkův přítel, jistý Jenda Topenčík. Ten prý udělal zásadní chybu. Okamžitě po střílení se v kraji rozběhla nevídaná operace StB. Topenčík dostal strach a tajně Vetejšku přestrojeného za dívku převedl k jiným svým známým. O Topenčíkovi ale místní věděli, že žádnou dívku nemá. Všiml si ho jakýsi místní svazák a udal ho. Po mnoha letech se k tomu Hubačkovi přiznal. Tento svazák nebyl podle všeho první, kdo udával. Státní bezpečnosti trvalo dva dny, než pochytala téměř všechny z dolnobojanovické skupiny. Jako prvního zatkli informátora Bečku s jeho přítelem. Oba v době přestřelky vysedávali v hodonínské putyce. Když kolem nich začaly projíždět houkající policejní vozy, poručili si další rundu a hlasitě si připíjeli na estébáka Dyčku. Hostinský je slyšel a vše ze strachu oznámil. „Naproti té restauraci byl okresní národní výbor, kde měla místnost StB. Tam je zatáhli a doslova z nich vymlátili jména. Byl jsem pak v cele s tím Bečkovým kumpánem, to byl zrádce! Přímo přede mnou požádal policistu: ,Pane veliteli, vy jste říkal, že když vás navedu na stopu, tak mě pustíte dom!‘ Estébák na něj zařval, ať drží hubu, a dostal pěstí, až spadl ze židle,“ vzpomíná Vymyslický, který u soudu dostal dvacet let. Pavla Hubačku mučili v Uherském Hradišti středověkou torturou, kterou se „mlátičky“ Grebeníček a spol. „proslavily“ po celém světě. O mučení vězňů později vysílal i zahraniční rozhlas. Pavla Hubačku pak odsoudili za velezradu a vyzvědačství na 30 let vězení, odseděl si 14 let.

Hodonín, Výstavní Street No. 4

Available in: English | Česky

The house No. 4 in Výstavní Street in Hodonín was home to an StB agent and according to witnesses former Gestapo informer Alois Dyčka. On the evening of January 4, 1950, he was shot in a fierce shootout by anti-Communist resistance fighters, reportedly the courier Jaroslav Vetejška and his associate Antonín Bušek. The house, in front of which the gunfight took place, has been demolished, but it is probable that used to be located across from present-day house No. 3.

Hodonín, Výstavní Street No. 4

On this place

They shot a policeman, he didn't want to surrender

They shot a policeman, he didn't want to surrender

Pavel Hubačka and Petr …
Please enter your e-mail and password
Forgotten password
Change Password