Přechod hranic

V březnu 1949 se skupinka mladých lidí z Československa rozhodla přejít hranici do Rakouska. Velitelkou skupiny byla Julie Hrušková, jejíž otec byl v nedalekém Vranově hajným. Julie, dítě lesa, terén velmi dobře znala. Kolem třetí hodiny odpolední uprchlíci přecházeli hranici: „Tam byla obora, jenom aby zvěř neutíkala do Rakouska. A tenhle Honek tam stál na těch vratech a loučil se: ,Republiko, my se vrátíme s celou armádou...‘ a já nevím co. A já říkám: ,Podívej se, nekandiduj tady, protože zvoníš na těch drátech a financi to někde uslyší.‘ No a sotva jsem to dořekla, tak najednou vidím rakouského finance, který řve: ,Halt!‘ A já jsem si řekla – no nevím, jestli je to dobrej, nebo není to dobrej, protože jsem ty finance na tu dálku tak nepoznala. Tak jsem zavolala: ,Za mnou!‘ Skok do smrčí a prokličkovali jsme to, kluci za mnou, přes ten les a šli jsme po tom poli, no a v lese dalším na nás mávali. Já říkám: ,No, tak to možná byli dobří, ale už se nebudeme vracet, člověk nikdy neví.‘“ Rakouští financové mohli v příštích dnech svého přítele a zároveň Juliina otce Karla Hrušku informovat, že útěk jeho dcery se podařil.