Případ zavražděného Michala Kocha

Hlavními aktéry této kauzy byli partyzánští rádobyhrdinové, kteří si na sklonku války a v prvních poválečných měsících dokazovali vlastní „statečnost“ brutalitou vůči nepohodlným osobám. Smrt Michala Kocha patrně mají na svědomí tři partyzáni, kteří začali dělat pořádek v Novém Přerově. Kochův synovec stejného jména vzpomíná na tragickou událost takto: „Mému strýci bylo 27 let. Vystudoval gymnázium a v Přerově chodil s dívkou. Nejspíš už při studiu začal pracovat u českých četníků. Partyzáni, kteří přišli do Přerova, dělali machry, a za obraz Panny Marie mu dali postříbřenou zbraň. Tehdy však bylo vyhlášeno, že se všechny zbraně musí odevzdat. Tak ho i s rodiči vzali na faru a zavřeli je tam. Fara byla hned vedle nás, a tak jsme viděli, co s nimi dělají. Dědovi a babičce upalovali svíčkou nehty a sadisticky mučili i jejich syna. Když ho ukázali rodičům, babička řekla: ´Miho, co jsi nám to udělal?´ Zjistili, že Michal už nemůže ani mluvit, protože mu uřízli jazyk. Byl celý modrý, dotlučený... Strýce umučili, do rána ho pověsili na klice. Na trakaři ho pak odvezli na hřbitov.“ Podle úřední verze spáchal Michal Koch sebevraždu.