Děda Hámon nám pomohl z cihelny utéct
Irena Šimonová byla v roce 1951 přidělena jako politická vězeňkyně na práci ve Strojní cihelně v Červených Pečkách. Denně ji odváděli do „hliníku“, kde na ni čekala těžká práce při těžbě cihlářské hlíny. Pamětnice vzpomíná, že je tu měl na dohled starý pán, civilista, kterému říkali „děda Hámon“. Nebyl dozorce, v cihelně působil jako odborník na zpracování hlíny. „To byl starý a velice hodný pán, který se staral o duševně nemocnou dceru. Říkal mi: ,Vždyť vy tu práci nemůžete dělat, jste ještě dítě.‘“ Práce v hliníku byla totiž fyzicky velmi náročná a bylo jasné, že ji štíhlá jednadvacetiletá trestankyně dlouho nevydrží. Děda Hámon nakonec Ireně pomohl i při útěku. „Já jsem mu naprosto důvěřovala,“ vzpomíná. „Když jsme s kamarádkou Helenou naplánovaly útěk, poprosila jsem ho o civilní oblečení. On okamžitě pochopil, že chceme zmizet, oblečení přinesl a také nám sehnal nějaké peníze. Když jsme pak utekly, neohlásil to. Vždycky, když si na něho vzpomenu, tak mě píchne u srdce, protože to byl člověk, který si skutečně zasloužil nějakou odměnu. Dodnes nevím, co se s ním stalo.“ Protože hliník nebyl nijak zvlášť hlídaný, obě kamarádky odsud v civilních šatech bez problémů odešly. Pokusily se dostat přes východní Německo do SRN. Po jedenácti dnech byly na území východního Německa zatčeny.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.