Z útoku Freikorpsu se tatínek nikdy nevzpamatoval
Eliška Vaculíková, později Mišunová, prožila část dětství v pohraniční obci Kobylá nad Vidnavkou, kde vyrůstala v jedné z mála místních českých rodin. Ve svém vyprávění vzpomíná, jak 22. září 1938 němečtí ordneři odvedli jejího otce Františka Vaculíka na místní poštu: „Mlátili ho, tahali ho po zemi a pak ho vedli na řetězu k poště, protože si vzpomněli, že je tam český listonoš. Když tam došli, poručili prý tatínkovi, aby šel dovnitř a toho pošťáka vyvedl ven.“ Český poštmistr Karel Mroček ale odmítl vyjít. „Byli tam ještě dva čeští vojáci a ti hned z pošty zadem utekli,“ líčí sled dalších událostí Eliška Mišunová. „Ordneři na poštu stříleli. Při přestřelce tam padl jeden Němec, ale toho podle tatínka ordneři zastřelili sami, protože tatínek ani pošťák žádné zbraně neměli. Potom otec s Mročkem vyšli ven a oni je zase začali mlátit. Doneslo se to do školy v Kobylé, kde bydlel řídící učitel Tauc a ten podle tatínkovy výpovědi přiběhl k poště a udělal kravál. Ordneři museli přestat. Tatínka s pošťákem ošetřili, protože byli celí zkrvavení, a odvezli je do nemocnice v Jeseníku. Řídící učitel jim vlastně zachránil život.“ František Vaculík si z útoku členů sudetoněmeckého Freikorpsu odnesl celoživotní následky. Podle jeho dcery tato událost přispěla k jeho sebevraždě, kterou spáchal v pozdním věku na konci 70. let.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.