Poslední vzplanutí před normalizací
Věra Roubalová, na konci 60. let studentka Strojní fakulty ČVUT v Praze, se na vysoké škole seznámila se studenty sdruženými kolem Jiřího Müllera. Vydávali společně studentský časopis Buchar, aktivně prožívali srpnovou invazi v roce 1968 – zapojili se například do akcí, které měly vojákům ztížit orientaci ve městě. Velmi dobře si Věra Roubalová vzpomíná na pohřeb Jana Palacha v lednu 1969. Byla tehdy mezi studentskými organizátory smutečního pochodu Prahou 25. ledna 1969 a Palachův pohřeb považuje za jedno z posledních vystoupení lidu před nastupující normalizací v 70. letech: „Palachova smrt byla šokující. I lidé velmi charismatičtí tehdy vystupovali a varovali, aby nebyly další pochodně. Přesto ty davy lidí a studentů, které šly Prahou během pohřbu, byly ohromující, a to v době, kdy už to tady bylo potlačované. To byla velká síla a myslím si, že díky Palachovi to bylo poslední vzplanutí před normalizací, která bohužel přišla velmi rychle.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Věra Roubalová-Kostlánová
Paní Věra Roubalová-Kostlánová, rozená Lomská, se narodila roku 1947 v Praze. Otec i matka pocházeli z židovské rodiny (otec ze slavného pražského rodu Liebenů), společně přežili válku v Anglii a oba byli přesvědčení komunisté. Otec působil jako krajský tajemník KSČ v Plzni, v letech 1950–1956 byl vězněn a souzen v procesu s Marií Švermovou a krajskými tajemníky. Část dětství strávila Věra spolu s mladším bratrem v dětském domově. V 60. letech, při studiu na vysoké škole, se začala stýkat se studentskými aktivisty, především s Jiřím Müllerem, seznámila se tam i se svým prvním manželem Pavlem Roubalem. Vystupovali proti invazi v roce 1968, připravovali studentskou stávku na podzim 1968 a pomáhali při organizaci pohřbu Jana Palacha. Už jako rodiče tří synů byli manželé Roubalovi mezi prvními signatáři Charty 77. Za vázání samizdatových knih byl Pavel Roubal v létě 1978 na dva měsíce uvězněn, později se stal členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Z Prahy se Roubalovi odstěhovali do Častrova u Pelhřimova, ani tam neztratili kontakty s disentem, byli sledováni StB a několikrát vyslýcháni. V říjnu 1990 Pavel Roubal spáchal sebevraždu v důsledku psychického onemocnění. V lednu 1992 byla Věra Roubalová jednou z poslední trojice mluvčích Charty 77. Od 90. let se Věra Roubalová, později Kostlánová, věnuje jednak psychoterapii a také práci s migranty, 15 let pracovala v poradně pro uprchlíky. Je nositelkou Ceny Paměti národa za rok 2010.
