Pytlák učitelem

V roce 1948 byl již oficiální odsun sudetských Němců (probíhající v letech 1945–1946) ukončen, avšak na Šumavě jich zůstávala ještě celá řada. Úřady je držely v Československu. Jednalo se především o ty, kteří byli pro nový režim nějak důležití, např. skláři ve Vimperku. Takových odborníků byl nedostatek. Dalším případem byli lesní dělníci na Horské Kvildě, jichž tam tehdy žilo asi čtyři sta. Karel Fořt, který v té době působil na Kvildě jako kněz, vzpomíná: „Bylo tam taky asi čtyřicet dětí, které neuměly ani slovo česky. Tenkrát když jsem tam nastoupil já, otevřeli pro ně školu a ta byla česká přirozeně.“ Když páter Fořt přijel na Kvildu, aby si ve škole domluvil hodiny náboženství, setkal se s místním učitelem. Domluvili se, že Karel Fořt bude docházet do školy v sobotu a v pondělí. Místní učitel tak mohl jezdit domů už v pátek a vracet se až v úterý. Pocházel totiž ze Šumavských Hoštic. „Co jste proved?“ zeptal se ještě učitel. „Proč?“ „No sem přece dávají za trest.“ – „A co jste proved vy?“ opáčil páter Fořt. „Já jsem pytlačil,“ uzavřel učitel.