Vzpomínka na Marii Šroubkovou z Lidic

Lidická statkářka Miloslava Podhorová (dnes Jirasová) vypráví o tom, jak těžko se lidické ženy vyrovnávaly s informacemi o tragickém osudu Lidic. V kladenském gymnáziu, kde byly matky násilně odděleny od svých dětí, jim gestapáci slíbili, že děti pojedou napřed a brzy se všichni opět shledají. Po příjezdu do Ravensbrücku ale ženy zjistily, že to byla lež a jejich děti tu nejsou. Od vězeňkyň, které přicházely do tábora po nich, se pak navzdory snaze utajit pravdu o Lidicích začaly dozvídat, co se s jejich domovem stalo. Některé se zdráhaly uvěřit. Naděje na setkání s blízkými je udržovala při životě. Jiné ale nedokázaly vzdorovat. Například přítelkyně Miloslavy Jirasové Marie Šroubková se doslechla od jedné vězeňkyně, že lidičtí muži ani děti nežijí. „To byli nerozumní lidi,“ myslí si Miloslava Jirasová. „Jedna Češka jí řekla všechno, co se v Lidicích stalo. A Marie Šroubková přišla na blok a povídá: ,Ták...‘ A šla do těch drátů nabitých elektřinou.“ Podařilo se ji zadržet a sama paní Podhorová se ji pak snažila psychicky podpořit. Nakonec ji ale stejně musela „štubová“ poslat na nemocniční blok, kde mnoho vězeňkyň, mezi nimi i Marie Šroubková, skončilo za nejasných okolností svůj život.