Vzácný dar

Za druhé světové války byl otec Jiřího Klimeše jako jeden z vedoucích odbojové organizace Obrana Slezska zatčen a později popraven. Rodinu pak gestapo vyhnalo ze svého hospodářství a celou válku prožili v azylu ve vedlejších Vlaštovičkách. Jiřímu Klimešovi nebylo ještě šest let, když v lednu 1945 dorazila do Vlaštoviček skupina více než tři sta vězňů pochodujících před postupující frontou. Mezi nimi se prý nacházelo mnoho amerických válečných zajatců. Vězni se zhruba dva dny v obci zdrželi a Jiří Klimeš vzpomíná, že jim tehdy jako pětiletý chlapec přinesl chleba. Asi po dvou dnech se vězni pod dohledem mužů z SS vydali dál směrem na západ. „Když odcházeli, měli vždycky nějaký raneček nebo něco takového. Nevím, co v tom měli, jestli nějaké oblečení nebo něco jiného. Někteří už to nemohli nést, tak to tahali na čemkoli. Měli třeba prkno, za tím nějaký provázek a táhli to. Bylo to v zimě, kdy byl sníh. My jsme stáli jako špalír kolem těch lidí, kteří se pohybovali po vesnici. Předtím jsme sáňkovali a měli jsme u sebe sáňky. Máti, když to viděla, tak ty sáňky drcla mezi ty zajatce v transportu. To mám v paměti, jak se ještě otočili, jako co se stalo, jestli to někomu ujelo. A máti dala gestem najevo, ať si to vezmou. Tak to s radostí přijali,“ vzpomíná Jiří Klimeš.