Dvakrát vysídlená vesnice

Rodina Josefa Cejpka přišla do Leštnice po válce v rámci osidlování pohraničí. Začali hospodařit na opuštěném hospodářství po odsunutých Němcích. Po šesti letech, v roce 1951, však byli nuceni svůj nový domov opustit. Leštnice byla zahrnuta do zakázaného hraničního pásma a určena k likvidaci. Na rozdíl od německých předchůdců si Cejpkovi s sebou směli vzít movitý majetek. Odvezli si jej na koňském povozu do nedalekých Slavonic, kde se usadili. Dobytek a zemědělské stroje připadly JZD v Maříži. Josef Cejpek se na místo, kde stávala Leštnice a které považoval téměř za své rodiště, mohl podívat až po bezmála 40 letech. Při bližším pohledu mohl ještě rozeznat hráz bývalého návesního rybníku, studánku v jedné ze zpustlých zahrad, propadlé sklepy zbořených domů a další jen málo viditelné ruiny ukryté v porostu plevelných keřů a rumišť.