Domů, nebo na Sibiř?

František Teplý se přes svého strýce Václava Čermáka zapojil do organizace ilegální křesťanskodemokratické strany. V roce 1954 byl za tuto ilegální činnost zatčen a odsouzen na 14 let vězení v táboře Vojna. V květnu roku 1960 byl v rámci amnestie odvezen na vlakové nádraží v Příbrami a propuštěn. Příbramské vlakové nádraží bylo tehdy křižovatkou, odkud se čerstvě svobodní vězni rozjížděli do svých domovů. František Teplý byl propuštěn ve dvě hodiny v noci, ale vlakem jedoucím domů, do Prahy, neodjel. Myslel jsem si, že mě vlak odveze do koncentráku, jako to dělali Němci. Nebo že nás můžou zavést na Sibiř. Tak jsem nastoupil a naproti, druhými dveřmi, jsem hned vystoupil, utíkal a schoval se do křoví.“ Tam přečkal noc. Ráno František přeběhl koleje a ztratil se ve městě. Stále nevěřil, že je opravdu na svobodě. Z Příbrami se vydal na nedalekou Svatou Horu. „Šel jsem poděkovat Panně Marii za přežití. Tam jsem se potom zúčastnil první mše svaté a vrátil se zpátky do města. A to šly zrovna děti do školy. A já jsem byl jako u vytržení: takoví malí lidi. Skoro šest roků jsem takové malé lidi neviděl.“