Osudné gestapácké razítko

Dostupné v: English | Česky

Pavel Macháček skončil v "Pečkárně" kvůli svému židovskému spolužákovi Jiřímu Synkovi, kterého za války ukrýval. Gestapo si pro Pavla Macháčka přišlo poté, co Synek neuváženě ukradl policejní razítko. Následovaly výslechy v Petschkově paláci a ve věznici na Karlově náměstí. „Musel jsem si lehnout na stolek, esesák měl hůl asi metr dlouhou a tou jsem začal dostávat výprask. Nejdřív přes kalhoty, pak na holou. Napočítal jsem sto šedesát devět ran, pak už jsem nepočítal, musel jsem se soustředit na to, abych nekřičel. Pak mě odvedli do sousední místnosti, kde byla koupelna. Tam byl ještě jeden urostlej chlápek, ten si vlezl do vany a měl v ruce lano na palec tlustý, takovou smyčku. Ten druhý vyměnil hůl za býkovec.“ Přiznání, kdo razítko ukradl, z Pavla Macháčka nevymlátili.

Galerie (3)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Pavel Macháček

Narodil se v roce 1921 v Praze, zemřel roku 2008. Za války ukrýval Jiřího Synka, známého pod básnickým pseudonymem František Listopad. Když si jednou Macháček potřeboval dojít na policii pro razítko do dokladů a nemohl se uvolnit ze zaměstnání, Synek se nabídl, že za něj věc vyřídí. Na místě pak dostal velice nešťastný nápad – během chvilky, kdy zůstal v místnosti sám, ukradl razítko, prý pro odboj, a utekl. Gestapo si pro Pavla Macháčka přišlo ještě týž den. Prošel Malou pevností Terezín a Flossenbürgem, přežil i pochod smrti. Po válce vstoupil do KSČ a do armády, v roce 1970 byl vyhozen pro „politickou nespolehlivost“. Krátce pracoval jako skladník, poté jako bezpečnostní a požární technik u Poštovní novinové služby.

Praha 1 - Nové Město, Petschkův palác

Dostupné v: English | Česky

Původně bankovní dům z roku 1920 patřil rodině židovského finančníka Julia Petschka. Před válkou rodina prodala svůj majetek a odešla do emigrace. Po okupaci Československa v roce 1939 zabrala palác obávaná německá tajná státní policie gestapo a po šest let odtud řídila teror proti českému národu. V tzv. Pečkárně byly vyslýchány a mučeny tisíce českých vlastenců. V místnosti přezdívané biograf museli bez hnutí čekat, až na ně přijde řada. Doléhalo sem sténání mučených a řev gestapáků. Vězni si "promítali", co je čeká. Mnozí z nich brutální výslechy nepřežili. Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora byl v budově zřízen stanný soud, který posílal zatčené do koncentračních táborů a na popraviště. Na konci války se Pečkův palác proměnil v pevnost zabarikádovaných nacistů, kteří se však marně bránili soustředěnému tlaku povstalců a ještě před příchodem Rudé armády kapitulovali.