Pod vlivem drog

Jako člen skautské odbojové organizace Černý lev byl Jaroslav Karl v září 1952 zatčen a se zakrytou hlavou vezen na vyšetřovnu StB v Plzni. Vzpomíná, že než dojeli, auto zastavilo někde na Šumavě. „Najednou mi říkají: ‚Nechcete se vyčurat?‘ – ‚Ne, nechci.‘ Blesklo mi hlavou: ‚Já vystoupím z auta, vy mne odvedete pár metrů do lesa, prásknete to do mne a řeknete, že jsem byl zastřelen na útěku.‘ Tak jsem z auta nevyšel. Estébáci nadávali, jeden mne chtěl z auta vytáhnout, ale já se nedal.“ Na StB v Plzni byl rok držen ve vyšetřovací vazbě. V té době již vyšetřovatelé Jaroslava při výsleších nemlátili. Používali jiné metody, jak se dozvědět, co potřebovali. První byl psychologický nátlak. Výslechy trvaly od rána do večera, probíhaly šest i sedm dní v týdnu a opakovaly se dokola stále stejné otázky. Pamětník má podezření, že se jej StB snažila ovlivnit i drogami. Jeden čas nechodil na výslechy ráno, ale až odpoledne. Vracel se na celu pozdě večer, dávno po večeři. Když si řekl o jídlo, přinesli mu kus chleba a ešus namodralého mléka. „Říkal jsem si, že bude asi zředěné, ale bylo to mléko, tak jsem to všechno vypil. Nosili mi ho večer po výslechu několik dní. Jednou jsem se vrátil z výslechu a najednou jsem si uvědomil, že jsem při výslechu říkal a odpovídal přesně to, co řekl vyšetřovatel. Nebyla to ale pravda. Pak mi došlo, jestli mi do toho mléka nedávají nějakou chemikálii. Začal jsem ho vylévat.“ Jednoho dne se však stalo, že si špatně vypočítal kontroly dozorců, a tak ho dozorce viděl, jak mléko vylévá. Za několik dní skončily večerní výslechy a modré mléko, a znovu byl vyslýchán ráno.