Jak hokejistům přistřihli komunisté křídla

Augustin Bubník byl na přelomu 40. a 50. let jednou z vycházejících hvězd československého hokeje. V sezoně 1949/1950 se stal nejlepším ligovým střelcem a spolu s dalšími měl jet do Londýna obhájit mistrovský titul. Pod malichernou záminkou však k odletu reprezentace nedošlo. Jeden z hokejistů, Jiří Macelis, zklamaným přátelům navrhl, aby s ním šli zapít smutek a zároveň oslavit jeho čerstvě narozeného syna do oblíbené „Zlaté“ hospůdky U Herclíků. Během odpoledne se v lokále začala scházet většina hráčů z Prahy a Českých Budějovic. Augustin Bubník vzpomíná: „Asi ve tři čtvrtě na sedm slyšíme z rádia redaktora Edmunda Koukala, který vysvětluje celému národu, jak hokejisti byli uvědomělí, a proto neodletěli do Londýna na šampionát… Tak teď jsme se naštvali, s Vaškem Roziňákem jsme si nechali zavolat k telefonu Koukala a říkali jsme mu: ‚Tak, pane Koukal, jestli chcete vědět pravdu, přijďte sem k nám do Pštrossový ulice…‘“ Z rozhlasu ale nikdo nepřijel, a tak hokejisté pokračovali v bujaré zábavě. „Pilo se a my jsme začali nadávat. Nadávali jsme na režim, na Kopeckého a na vládu, a že si nenecháme ustřihnout křídla, že chceme být svobodní. Sem tam jsme vyběhli na to náměstíčko a pokřikovali, jenže když jsme byli v nejlepší zábavě, od vedlejšího stolu vstali dva pánové, chytili mě a Vaška Roziňáka a řekli: ‚Půjdete s náma.‘ Toho si všiml brankář Zlatko Červený. ,Co ho držíš?,‘ obořil se na policistu v civilu a dal mu ránu, až spadl pod kamna. Ten druhý vytáhl pistoli, zapískal a v tom momentě bylo v hospodě policajtů...“ Některým hráčům se v nastalé vřavě podařilo utéct, nebylo jim to ale nic platné. Bubník s několika dalšími byl odvezen do Bartolomějské ulice, výslech pokračoval v Domečku na Hradčanech. V procesu s protistátní skupinou Modrý a spol. vyfasoval Augustin Bubník druhý nejvyšší trest – 14 let odnětí svobody.