Nejtěžší chvíle
Jiří Kopřiva v září a říjnu 1950 spolu s několika spolužáky z gymnázia čekal ve vazební věznici v Chrudimi na soud. Bylo mu tehdy pouhých osmnáct let a celu sdílel s mnohem staršími vězni. Přišel do prostředí pro něj zcela neznámého a musel se přizpůsobit vězeňským podmínkám – minimální, nekvalitní strava a práce na normu. Vzpomíná, že to pro něj byly dosud nejtěžší chvíle v životě. „Nejtěžší okamžik byl pobyt ve vazbě. Za prvé devětadevadesát procent z nás přišlo do prostředí, které nikdy nezažilo, a myslelo si, že taky nikdy nezažije. Přijdete mezi cizí lidi, kteří se nechtějí svěřovat, jsou ostražití jeden vůči druhému. Málo jídla, na které jste navíc nebyl zvyklý, ovšem na které si bohužel rychle zvyknete. My jsme přišli v neděli do Chrudimi a byly k obědu brambory a mrkev. Mrkev jsem k smrti nenáviděl, tak jsem prohlásil: ‚Tohle žrát nebudu.‘ Načež se mě někdo zeptal: ‚Ty to fakt nebudeš jíst?‘ – ‚Ne, to nebudu.‘ Tak to z toho ešusu snědl a pak řekl: ‚Počkej, za tejden už to budeš jíst.‘ Samozřejmě jsem jedl. Třicet deka chleba jako celodenní dávka. Potom ta nejistota, co s vámi bude. Zvlášť, když člověk slyší: ‚Tys dostal deset let? Tak to máš dobrý.‘ Takhle se to tam přijímalo. Pokud to nebylo doživotí nebo špagát, tak to bylo furt fajn!“ Ve vykonstruovaném monstrprocesu nazývaném Stříteský a spol. byl Jiří Kopřiva odsouzen za velezradu na dva roky odnětí svobody.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Jiří Kopřiva
Jiří Kopřiva se jako sextán Státního reálného gymnázia v Litomyšli účastnil studentského bojkotu generální stávky odborů 24. února 1948. V průběhu let 1948 a 1949 se scházel se svým protikomunisticky smýšlejícím kamarádem a synem zemědělce Miroslavem Matějkou v restauraci Na Hrádku, kde diskutovali o možnostech odporu proti režimu. Na jaře roku 1949 se naskytla příležitost, když jejich spolužák z gymnázia Míla Kohout sepsal leták nazvaný Kolegové a kolegyně, ve kterém protestoval proti politice Československého svazu mládeže a nátlaku, který svaz vykonával na skautskou organizaci Junák. Kopřiva se k iniciativě připojil a zúčastnil se několika schůzek. Studentská skupina nazvaná Hvězda byla ovšem záhy rozbita, stalo se tak po jednom nesouvisejícím incidentu v červnu roku 1949, kdy dva studenti průmyslové školy roztrhali na gymnáziu podobizny dělnického prezidenta Gottwalda a sovětského vůdce J. V. Stalina. Rozeběhlo se vyšetřování, v jehož průběhu bylo zjištěno, že se mezi studenty šíří iniciativa zaměřená proti ČSM. Autor letáku Kolegové a kolegyně byl zatčen a vyšetřován. Pro jeho přátele si StB chodila potom v průběhu roku 1949 a výslechy pokračovaly i přes jaro a léto 1950. Jiří Kopřiva, jehož schůzky s Miroslavem Matějkou a obsah jejich diskusí prozradil jejich společný kamarád, byl prozatím vyšetřován na svobodě. V pozadí se StB mezitím podařilo zkonstruovat mimořádně složitý politický proces, do jehož čela byl zařazen rektor piaristické koleje v Litomyšli a gymnaziální profesor František Ambrož Stříteský. Ve dnech 9. až 11. října 1950 v něm bylo dvacet pět lidí (z toho devět gymnaziálních studentů) odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody. Jiří Kopřiva byl odsouzen za velezradu na dva roky odnětí svobody, které si odpykal v Ústavu pro mladistvé v Zámrsku.
