První oběť
Alfreda Bäckera zastihla zpráva o ukončení války ve vídeňské nemocnici, kde jako voják wehrmachtu ležel se zápalem plic. Německým vojenským autem se pak vydal za rodiči, kteří bydleli v Dobré Vodě. „Nevěděl jsem ale, že bude revoluce, s tím jsem nepočítal,“ vzpomínal po letech. „V Dubičném nedaleko Českých Budějovic mě chytli partyzáni s puškami a červenými nárameníky a odvedli mě k předsedovi národního výboru. Partyzáni mu řekli: ,Zastřelte ho!‘ Ten pán se na mne podíval a zeptal se: ,Kolik máte sourozenců?‘ – ,Mám jednoho bratra.‘ – ,Jak se jmenuje?‘ – ,Vilém.‘ Načež on zakřičel: ,Zavřete ho!‘ To aby mě nezastřelili, protože jsem byl pro ty mladé lidi první oběť, kterou našli.“ Alfred Bäcker měl ohromné štěstí. Předseda totiž v Dubičném vlastnil hostinec a znal Alfredovy rodiče. „Těmi otázkami chtěl zjistit, jestli jsem to skutečně já. Myslel si totiž, že jsem padl, a měl radost, že žiji. Vzal mě k sobě domů a svou dceru poslal k mým rodičům, aby věděli, že se mi nic nestane. Potom mě nechal ujet autem a já jsem se dostal do Budějovic.“ Doma si Alfred Bäcker s rodiči během tří hodin sbalili nejnutnější věci a potom se jim podařilo projet až do Rakouska.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.