S vírou jsem se musela rvát
Sestra Edigna čekala v roce 1953 jedenáct měsíců na soud ve vyšetřovací vazbě v Českých Budějovicích. Devět měsíců přitom strávila v naprosté izolaci. Několikaměsíční samotu velmi těžce nesla a kvůli těžké nemoci a nedostatku jídla byla velmi blízko smrti. „To bylo kruté, to bych nikomu nepřála. Kdybych mohla volit mezi deseti lety v pardubické věznici a jedním rokem v budějovické vazbě, volila bych ty Pardubice. S vírou jsem se musela rvát. Kdo by to řekl, s Kristem se rvát? Přiznám se, že někdy jsem řvala k Pánu Bohu, ale říkám si: zázrak, že jsem tady.“ V září 1953 byla sestra Edigna odsouzena k šesti letům vězení a z Českých Budějovic byla převezena do věznice v Pardubicích. Byla v tak špatném zdravotním stavu, že ji po převozu okamžitě předali do péče vězeňského lékaře, který u ní diagnostikoval tuberkulózu. Její váha tehdy dosahovala jen něco málo přes čtyřicet kilogramů.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
S. Edigna Terezie Bílková
S. Edigna Terezie Bílková se narodila v roce 1916. Do kongregace sv. Karla Boromejského vstoupila jako novicka v roce 1938. Válku prožila v Českých Budějovicích, kde působila jako ošetřovatelka. Zvláště během spojeneckého bombardování zde zakusila tvrdou zkušenost při nepřetržité službě. Po válce složila věčné sliby a stala se trvale řádovou sestrou. Komunistický režim v roce 1952 zlikvidoval pražský boromejský dům. Záminkou byla údajná potřeba dělnických sil v textilním průmyslu. Pověst kongregace byla také znevažována kvůli procesu s generální představenou, s jejímž vědomím byli v řádovém domě ukrýváni katoličtí kněží, vystavení jinak perzekuci. Sestra Edigna byla jednou ze zasvěcených do tohoto ukrývání a stalo se jí to také osudným. Po zrušení řádového „mateřince“ v Praze pod Petřínem se přestěhovala s jinými sestrami do Prachatic, kde se ukrýval již delší dobu jiný kněz, páter Rudolf Remigius Janča. O málo později zde byl nešťastnou náhodou dopaden a zatčen. O měsíc později ho následovaly i jiné sestry, Edigna mezi nimi. Prodělala devítiměsíční samovazbu v Českých Budějovicích, kde málem přišla kvůli těžkému onemocnění o život. Byla odsouzena 16. září 1953, v procesu Jarolímek a spol., k šesti letům odnětí svobody. Věznici v Pardubicích opustila po roce, kdy jí byl trest v obnoveném řízení snížen. Dlouhá léta po opuštění kriminálu žila sestra Edigna v Určicích u Prostějova, kde pečovala znovu jako řádová sestra o staré lidi.
