Terezín (Theresienstadt), Main Fortress
Jewish ghetto · Pražská, 411 55 Terezín, Czech Republic
  • Příběh
  • Místo

Vyučovali nás tajně

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

Když paní Helga Hošková vzpomíná na část dětství, kterou za války strávila v Terezíně, s vděkem upozorňuje, že navzdory zákazu veškerého vyučování se našli odvážlivci, kteří děti tajně a v improvizovaných podmínkách učili. „Školní vyučování bylo v Terezíně přísně zakázáno. Jediné, co děti směly, bylo kreslit a, myslím, dělat nějaké ruční práce. Nebyly žádné třídy, tabule, učebnice, žádný materiál, sešity, tužky, přesto se vyučovalo. Všechny předměty. Tajně. Byli tam pedagogové z řad vězňů. Ale i lidé, kteří prostě měli vztah k dětem a kteří něco uměli a věděli. Přicházeli k nám a my se tajně učili.“ Během tajného vyučování stála vždy venku před barákem hlídka, aby varovala před příchodem nežádoucích hostů. Pokud se někdo blížil, ohlásila, že „jde návštěva“, což znělo zcela nevinně, ale děti věděly, že mají schovat kousky papíru nebo cokoliv, podle čeho by se dalo poznat, že se vyučuje. Terezínským pedagogům se říkalo „betreuerové“, opatrovníci. „Tihle lidé neměli žádné výhody. Když byl třeba někdo zaměstnán v kuchyni nebo v zemědělství, tak přeci jen přišel k nějakému jídlu. Ale tihle lidé za to neměli žádnou výhodu, nic. Jejich služby byly čtyřiadvacetihodinové. Bydleli s námi v těch dětských domovech, někteří dokonce spali s těmi dětmi na pokoji. Byly mezi námi i nemocné děti. I o ty se museli starat. Takže to byli opatrovníci, rodiče a ošetřovatelky.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Helga Hošková-Weissová

Helga Hošková-Weissová

Narodila se 10. listopadu 1929 v Praze-Libni do asimilované židovské rodině. Po okupaci Československa se Weissovi stali obětí řady nacistických perzekucí a v prosinci 1941 byli deportováni do terezínského ghetta. Tam strávili téměř tři roky, během nichž Helga namalovala více než stovku kreseb zachycujících každodenní život v Terezíně. Její cyklus obrazů, nazvaný Maluj, co vidíš, je významným uměleckým dílem a mimořádným historickým svědectvím. Začátkem října 1944 byla rodina Weissova transportována do Osvětimi. Otec tam zemřel v plynové komoře, Helga s matkou byly posléze vybrány na práci do továrny na letadla v německém Freibergu. Odtud v dubnu 1945 nastoupily pochod smrti směřující do koncentračního tábora Mauthausen, kde se 5. května dočkaly osvobození. Po válce Helga souběžně vystudovala střední grafickou školu a gymnázium a v roce 1950 nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studovala v ateliéru profesora Emila Filly. Věnovala se malířství a pedagogické činnosti. V roce 2009 obdržela z rukou prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy.

Terezín (Theresienstadt), Main Fortress

Dostupné v: English | Česky | Deutsch

The Terezín Main Fortress is part of the defensive complex founded by Emperor Joseph II in 1780. It lies on the confluence of the Rivers Labe, (Elbe), and Ohře, and was originally supposed to serve as a defensive fortress in the case of a Prussian invasion. It was never used in a military capacity however, as the Prussians simply circumvented it. Terezín gained the status of garrison town, the army remained present here until the end of the 20th century. The fortress comprises two parts: the Main Fortress and the Small Fortress. Already since its construction, the Small Fortress served as a military prison; the Main Fortress was inhabited. However, the Nazis decided to create a Jewish ghetto there, and so the civilian inhabitants were deported and on 24 November 1941 the Jewish ghetto of Terezín was founded. When preparing the ghetto, the Nazis made use of the Jewish Community of Prague. The Nazis claimed that Terezín would be a camp in which the Jewish population of the Protectorate would be interned, but from which it would not be transported East. In 1942 at a conference in Wannsee, the Nazis confirmed the specific status of the Terezín ghetto. It was supposed to be a so-called “old-age ghetto,” which would house old people, often veterans of World War 1 not only from the Protectorate, but also from Germany and Austria. In this way, the Nazis created an alibi for themselves – they could claim that old people were not being sent East into “labor camps,” but that they remained in Terezín. This was a lie because even from Terezín transports were dispatched, which were full of old people. In actual fact, the primary function of the ghetto was to collect the Jews and transport them elsewhere. The average number of inmates during the four years of the ghetto’s existence fluctuated between thirty to forty thousand, (before WWII the town had about 7,000 inhabitants, military garrison included). During its peak in September 1942, however, the camp held almost 58,500 prisoners (At the time, an average of 127 people died every day!). The overloaded capacity meant that the ghetto offered very bad living conditions causing a high death rate. To top it all, towards the end of the war a typhus epidemic broke out in the camp. Overall, approx. 155,000 people passed through the Terezín concentration camp, of which 118,000 did not survive World War II, (including those killed by the typhus epidemic). Terezín was liberated without any fighting. On 1 May 1945, control of the camp was entrusted to the Red Cross, on 5 May the last Nazis fled before the nearing front, and on 8 May 1945 the first Soviet units arrived.

Terezín (Theresienstadt), Main Fortress

Na tomto místě

Dodnes cítím ty smradlavý, plesnivý jáhly

Dodnes cítím ty smradlavý, plesnivý jáhly

Marta Kottová, rozená Lašová
Motýli tady nežijí

Motýli tady nežijí

Výtvarná činnost te…
Práce v zemědělství měla samé výhody

Práce v zemědělství měla samé výhody

Markéta (Margit) Nováková
Proti pozdějším lágrům to bylo sanatorium

Proti pozdějším lágrům to bylo sanatorium

Miloš Pick
Svobodu vyměnil za možnost pomáhat jiným

Svobodu vyměnil za možnost pomáhat jiným

Felix Kolmer
Vyučovali nás tajně

Vyučovali nás tajně

Helga Hošková-Weissová
Z lágru jsem prostě odešla

Z lágru jsem prostě odešla

Anna Magdalena Schwarzová
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo