Čtrnáct dní korekce za cokoliv

Mariánská byla pro skauta a odbojáře Eduarda Marka už třetí zastávkou na nedobrovolné cestě po českých věznicích. Na počátku padesátých let byl jedním ze zdejších obávaných velitelů náčelník Vašíček. „Bývalý číšník, který se v novém režimu ‚vypracoval‘ na nadporučíka. Toho potkat znamenalo jít na 14 dní do korekce.“ Korekci představovala betonová stavba, kde nebyla lůžka, jenom beton. Netopilo se tam a vězně sem dávali především v zimě. Na sobě měli plátěné oblečení, ve kterém bylo ještě větší chladno. Navíc už dostali jen deku na spaní. V noci bylo třeba neustále cvičit, aby se zahřáli a nezmrzli. Eduard Marek se v korekci ocitl třikrát, jednou za to, že pomohl kamarádovi, který omdlel. „Zvedli jsme ho a na nosítkách odnesli na ošetřovnu. Když jsem se vrátil ze šichty, ozvalo se: ‚Odsouzený 07844 Marek Eduard se okamžitě dostaví k náčelníkovi tábora.‘ Nesměl jsem jít dovnitř, musel jsem čekat. Pak si mě zavolal: ‚Tak vy jste milosrdnej samaritán! Odnesli jste kamaráda na marodku.‘ – ‚Když kamarád upadne, tak co s ním máme dělat?‘ – ,Držel hladovku, měli jste ho nechat, ať ji drží.‘ – ‚O žádné hladovce nevím. Udělali jsme, co je normální.‘ Pak mě obvinil, že jsme na marodce vedli zakázané řeči, a když jsem se hájil, že jsem nic neříkal, Vašíček na to: ‚Ale ti ostatní mluvili, měl jste přijít a hlásit, co se tam říkalo. Půjdete do korekce.‘ Tak jsem vyfasoval 14 dní.“