Pět let za kousek másla
Když v roce 1939 obsadila Volyň sovětská armáda, bylo Emílii Jarmarové 18 let. V jejích rodných Bakowcích se život najednou přiostřil. Vojáci z obchodů ukradli vše, co ukrást šlo. Mnoho lidí z vesnice bylo odvezeno do gulagů. Do vězení putoval i bratranec paní Emílie. „Přišla k němu do obchodu Polka s maličkým dítětem a povídá: ‚Prosím vás, nechte mi aspoň čtvrtku másla, protože já nemám tomu dítěti vůbec co dát.‘ Chleba už vyžebrala jinde, tak on jí tu čtvrtku másla teda dal.“ V té chvíli byli v obchodě ale přítomni i dva ruští vojáci a také tatínek paní Jarmarové, který hned poté, co ruští vojáci opustili obchod, bratranci řekl: ,Jdi domů, vezmi si jeden ten oblek, jak se tu nedávno prodávaly, a našij si na něj záplaty ze starých hadrů. Tebe zavřou, a kdyby viděli nový oblek, tak by ti ho vzali a nic jiného bys nedostal, tak ať si myslí, že je starý.‘“ Druhý den si pro soucitného obchodníka opravdu přišli. Dostal pět let za to, že nechal Polce a jejímu dítěti trochu másla.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Volyňští Češi
Emigrace z českých zemí směřovala vinou nepříznivých socioekonomických podmínek především do Spojených států amerických, ale díky národopisné výstavě v Moskvě a v Petrohradu v roce 1867 se nabízela i možnost emigrace do tehdejšího carského Ruska. První obec považovaná za obec volyňských Čechů byla založena již v roce 1863 (Luthardovka), ovšem organizovaná emigrace probíhala až v letech 1868–1880. Carské Rusko slibovalo nově příchozím svobodu náboženského vyznání, neplacení daní po dobu pěti let a nenastoupení vojenské služby pro příchozí do roku 1874. Češi se usadili zejména v oblasti měst Luck, Rovno, Dubno a Žytomyr. Ve svých nových domovech zakládali české školy, pivovary či kulturní domy, přiváželi si nové zemědělské stroje (např. řezačky) a znali i vyspělé zemědělské techniky (např. střídavé hospodářství). Vinou rusifikace v 80. letech 19. století byly české školy likvidovány a Češi museli přijmout pravoslavné náboženství. Po první světové válce a Rižském míru v roce 1921 se oblast Volyně rozdělila na západní polskou část a východní sovětskou část. Češi v rozmezí měst Luck - Rovno - Dubno tak žili v rámci relativně demokratického státu a udržovali si své instituce - hasiče, Sokol či vesnické kapely, zatímco Češi v okolí města Žytomyr prodělali neúspěšný sovětský program NEP a velký hladomor v letech 1932–1933. Polská část Volyně byla dne 17. 9. 1939 v souvislosti se čtvrtým dělením Polska obsazena Sovětským svazem a v červnu 1941 se obě části Volyně spojily pod režimem nacistického Německa. Na počátku roku 1944 přišla opět do oblasti sovětská armáda a přibližně 10 500 volyňských Čechů narukovalo do tvořícího se 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody a prošli boji u Krosna, Machnówky i karpatsko-dukelskou operací. Po bojích se velká většina přeživších usadila v Československu, kam je následovaly jejich příbuzní, děti, ženy či rodiče v další reemigraci v roce 1947. Celkový počet reemigrantů se odhaduje na 40 tisíc. Tyto první dvě vlny následovala reemigrace černobylských krajanů v letech 1991–1993.
