Prague, Vinohradská Street, Czech broadcast
main building of the Czech broadcast · Vinohradská 1409/12, 120 00 Prague-Prague 2, Czech Republic
  • Příběh
  • Místo

Než jim došlo, že tam mají škodnou

Dostupné v: English | Česky

Na kuriózní situaci v Českém rozhlase vzpomíná Jiří Suchý, spoluzakladatel legendárního divadla Semafor. Po podpisu dokumentu Dva tisíce slov a petice Několik vět měl v sedmdesátých a osmdesátých letech omezené možnosti pracovního uplatnění. „V tom rozhlase byly zvláštní podmínky, měl jsem tam zákaz, ale poněvadž je tam mnoho redakcí a pořád se tam měnil personál a nepředávaly se ty instrukce, tak mě najednou pozvali, abych šel něco natočit. Tak jsem šel. A oni to vysílali tak dlouho, než si toho někdo všiml, pak to zase zakázali, ale mezitím mě přizvala jiná redakce a já jsem nikomu neříkal, že nesmím, a ani mně to nikdo oficiálně neřekl, takže jsem odvysílal řadu relací v rozhlase, vždycky než jim došlo, že tam mají vlastně škodnou.“ Takovýmhle absurdním způsobem se Jiřímu Suchému dařilo příležitostně vystupovat v rozhlase skoro dva roky.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Divadlo Semafor

Divadlo Semafor

Pražské divadlo Semafor založili v roce 1959 Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Původní myšlenkou divadelníků napojených na dvojici Suchý+Šlitr bylo spojení co nejširšího spektra divadelních a uměleckých žánrů. Název divadla tvoří akronym SEdm MAlých FORem. První uvedenou hrou byla hudební veselohra Člověk z půdy, ve které hráli například Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Pavlína Filipovská nebo Waldemar Matuška. Divadlo původně sídlilo v dnešním Činoherním klubu v ulici Ve Smečkách, poté se přestěhovalo do pasáže Alfa na Václavském náměstí, kde prožilo svou největší slávu. V současné době sídlí v Dejvicích. Mezi nejslavnější hry patří Jonáš a tingl-tangl, Zuzana je sama doma nebo Dobře placená procházka. Divadlem za dobu jeho existence prošlo mnoho významných českých umělců a písně, hudba a tvorba Suchého a Šlitra ovlivnila několik generací umělců i diváků.

Prague, Vinohradská Street, Czech broadcast

Dostupné v: English | Česky

The building of the Czech, (formerly Czechoslovak), broadcast on Vinohradská Street became the focus of heavy fighting at the end WWII, during the Prague Uprising. On May 5, 1945, the broadcast began playing Czech music and even its editors started speaking Czech again. The Germans tried to stop the broadcasting, but the editors managed to air a call for help of the Czechoslovak broadcast. A similar situation occurred again in August 1968, when the Soviet occupying forces tried to silence the Czechoslovak broadcast. A shooting again took place in front of the building of the broadcast.

Prague, Vinohradská Street, Czech broadcast

Na tomto místě

Jediná oběť, kterou jsem uvnitř viděl

Jediná oběť, kterou jsem uvnitř viděl

boj o rozhlas v květnu 1945
Než jim došlo, že tam mají škodnou

Než jim došlo, že tam mají škodnou

Divadlo Semafor
Střepina není suvenýr

Střepina není suvenýr

Stanislav Hnělička
Vlajka od krve

Vlajka od krve

21.8.1968 - Invaze vojsk…
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo