Prague, Bartolomějská Street
Former secret police (StB) interrogation and detention prison · Bartolomějská 306/7, 110 00 Prague-Prague 1…
  • Příběh
  • Místo

Manželé, kteří neplakali

Dostupné v: English | Česky

Helena Šidáková se rozhodla ve vyšetřovně zapírat za každou cenu, protože chránila nejbližší. StB ji dovlekla ze Starého Knína, kde se ukrývala s manželem Zdeňkem, chystali se přes hranice. Helenu zatkli, Zdeňkovi se podařilo prchnout. Do vyšetřovny v Bartolomějské ji přivezli už za tmy spolu s přítelkyní Jindřiškou Budínskou, u které se skrývali. Byl právě Velký pátek 14. dubna 1949. Helenu strčili do místnosti osvětlené jen stolní lampičkou. Za stolem seděl velitel, kterému soudruzi říkali „Dorek“ nebo „Doktor“. Vedle něj v přítmí uviděla přítelkyni Jarku Navrátilovou, s níž se asi před čtrnácti dny neúspěšně pokusila přejít šumavské hranice, byly zatčeny a vězněny v Klatovech, Helenu s dítětem pak propustili. Jarka prý jen špitla, aby nezapírala, že už všechno vědí. V tu chvíli paní Navrátilovou Doktor vší silou uhodil do tváře a zařval, ať drží hubu. K překvapení Heleny s ní sepsal zatykač a nechal ji odvést do pankrácké věznice. „Nedovedete si představit, jaká zátěž to byla na nervy. Ticho, nikdo se nesměl ani hnout. Jen z vedlejší místnosti byl slyšet hluk, bouchání, křik.“ Následující den prožila nejhorší chvíle života. Na Pankráci byla podrobena nelidské tortuře, kdy ji tloukli přes chodidla a poranili jí páteř. Pak opět pokračovaly výslechy v Bartolomějské, které vedl obávaný „Doktor“. Urážel ji, vyhrožoval: „Až toho tvýho lotra přivezeme, uvidíš, co s ním uděláme, tentokrát nám neunikne!“ Už se podobně surové výslechy jako na Pankráci neopakovaly. Jednou ji přivezli k výslechu a „Doktor“ ji násilím natlačil do skříně a zamkl. Po chvíli slyšela kroky, bouchnutí dveří a někdo otevřel skříň a vytáhl ji. „Chvíli jsem nic neviděla, až přiskočil ,Doktor‘ se slovy: ,Tak se na sebe podívejte, jak vypadáte, a hezky se přivítejte, jistě máte radost.‘“ V místnosti stál Zdeněk, bledý jak smrt, ztrhaný, já zas vytřeštěná a ani jeden jsme se nepohnuli, jen jsme na sebe hleděli a nevydali ani slovo,“ popisuje Helena ve své knize Přetržené roky. Vyšetřovatel se na ně podíval a povzbuzoval, ať se obejmou, že se vidí naposledy: „Neštítili se ničeho. Chtěli se pobavit. Oba jsme jen stáli, o případu jsme mluvit nesměli, to jsme měli zakázané. Zeptal se jen na synka, řekla jsem, že je snad u rodičů, že o něm nic nevím. Neplakali jsme, takovou radost bychom jim neudělali. Křečovitě jsme se drželi za ruce,“ vzpomíná Helena Šidáková. Odsoudili ji na 20 let, její muž dostal doživotí.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Helena Šidáková

Helena Šidáková

Narodila se 6. května 1925 v Praze. Po válce nastoupila do Československého rozhlasu, kde potkala svou životní lásku - technika a studenta ČVUT Zdeňka Šidáka. Ten měl za sebou válečné totální nasazení ve Vídni, kde se údajně napojil na odbojovou skupinu. Po válce vstoupil do KSČ, prý na pokyn kolegů z odboje. Roku 1947 však založil rodinu, manželům se narodil syn Zdeněk a on KSČ opustil. Po únoru 1948 jej čekal vyhazov z rozhlasu i z fakulty. Rozhodl se pro emigraci, Helena s kojencem zatím zůstala doma. Zdeněk se počátkem roku 1949 z exilu vrátil coby agent-chodec a zorganizoval útěk celé rodiny i dalších osob. Akce však byla prozrazena a Helena s malým synkem byla dopadena a uvězněna v klatovské věznici. Brzy ji propustili, tajná policie však byla Zdeňkovi nadále na stopě. Když jej o Velikonocích roku 1949 nedopadla v úkrytu ve Starém Kníně, zatkli estébáci Helenu a surově ji mučili, manžela však neprozradila. Zdeněk byl nakonec dopaden v jiném úkrytu v Jizerských horách. Dostal doživotí, Helena dvacetiletý trest, věznění neunikli ani Zdeňkovi rodiče. Malého synka Šidákových zatím vychovávali Helenini rodiče. Helena prošla věznicemi v Novém Jičíně a Pardubicích, propuštěna byla na amnestii prezidenta A. Zápotockého pro vězněné matky v roce 1955. Manželovi zůstala věrná, čekala na něj 14 let. Zdeněk Šidák se dočkal pádu komunismu, zemřel ale již v létě roku 1990 na mozkovou příhodu.

Prague, Bartolomějská Street

Dostupné v: English | Česky

The street acquired its oldest name, Benátská, after the poor local neighbourhood and the brothel called Benátky (Czech for “Venice”). The street was known as V Jeruzalémě or Jeruzalémská from the 14th to the early 18th centuries after Nový Jeruzalém – a preacher seminar and refuge for penitent women that Jan Milíč of Kroměříž founded on the parlour house lot in the latter half of the 14th century. Police buildings are in the location today. At the end of the 19th century, the Grey Sisters nuns took care of the sick and abandoned there. The convent was finally evicted in 1949. The detention prison of the StB was set up in the building known as "Kachlíkárna" (tile house) in 1947. In October 1952, it also housed the pre-trial custody prison of Prague I and after further organizational development it was finally shut down in September 1963. In 1950, it had a capacity of 120 inmates but it was grossly exceeded at times. Up to 45 inmates would at times be located in a cell intended for 12. The Kachlíkára also served as the main seat of the StB (Bartolomějská 14). Today, the building serves the Police of the Czech Republic. The administration of the StB housed in Bartolomějská Street 10. After the Velvet Revolution in 1989, the Institute for the Documentation and Investigation of Communist Crimes was established here. The investigation methods of the StB are comparable to those of the Gestapo. Corporal and mental torture was the standard method of interrogation. Tens of thousands of Czechoslovak citizens went through the building.

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo