Noc hrůzy

Když Miroslava Káchu převezli do Domečku, čekal tam na něj správce Pergl. „Udělal mi přednášku, výhružnou samozřejmě. Na stěně kanceláře měl vytištěný citát: ‚Se zrádci není a nebude slitování – Alexandr Beck: Za námi Moskva.‘ A protože byla neděle, odešel. Já zůstal a slyšel jsem hudbu loretánských zvonků.“ V rohu cely stál starý kýbl jako záchod a místo papíru dozorce Káchovi doporučil použít prst. „Když jsem něco chtěl, odpovědí mi byly nadávky nebo facky. Jíst jsem samozřejmě nic nedostal. Noc byla nocí hrůzy. Člověk na to nebyl zvyklý: ležet na zemi na znaku, ani se nehnout, ruce na špinavý přikrývce. Když jsem usnul a otočil se na bok, už začali řvát. Když se to opakovalo, vyhnali mě z postele a musel jsem do rána chodit po cele.“ Od pondělního rána pokračovaly výslechy. Kácha zkusil na vyšetřovatele malý trik: „Vymyslel jsem si, že mám schůzku s jednou osobou, kterou jsem zpočátku popsal tak, že připomínala věkem a zjevem plukovníka Kordu. Toho jsem chtěl chránit především, protože byl naší hlavou a věděl toho nejvíc.“ Korda byl šéfem Káchovy odbojové skupiny. Nakonec byl také zatčen, protože promluvil jiný z vyšetřovaných. Tvrdé výslechy spojené s „Domečkem“ musel pan Kácha vydržet dva měsíce. „V sobotu v noci mě odvezli z ‚Domečku‘ na velitelství oblasti na Malostranské náměstí. Tam už byli jiní ‚obézeťáci‘, jiný otázky, jiná bicí parta. Padlo jméno plukovník Korda, takže jsem věděl, že je zle, že někdo už promluvil. Nikomu jsem to nezazlíval, je to sice otázka charakteru, ovšem já bych řekl, že ve větší míře fyzický odolnosti a shody náhod, jestliže vyšetřováci, respektive mučitelé, katovi pacholci použijou takový metody, že se člověk prostě sesype.“