A po nebi pluly takové ty rybičky
Během druhé světové války byla Věra Pohlová studentkou Masarykovy školy sociální péče, která vznikla díky podpoře prezidentovy dcery Alice Masarykové. „Učily jsme se tam zdravotnictví, soudnictví, sociální práci a měly jsme tam i takové věci, které tenkrát teprve začínaly – psychologii a další,“ vzpomíná Věra Pohlová. Jednou šla do školy z internátu po Ruské ulici, když se stala svědkyní bombardování Prahy spojeneckými letouny. „Jak jsem šla tou ulicí, uviděla jsem najednou, jak po nebi plují takové rybičky. Zajímavé bylo, že jindy vždycky houkaly sirény, ale tentokrát skoro žádné nezněly. Z těch rybiček najednou začaly padat malé tečky, které dopadaly někam do Vinohrad. A dole se zvedl kouř, který byl nejdřív světlý, pak hnědý a nakonec plameny. V těch domech byl všude plyn. A jakmile to tam bouchlo a dostalo se to dolů, tak ti lidé nejen že byli zasypaní, ale i uhořeli, protože nemohli ven,“ vypráví Věra Pohlová. Rychle se tehdy otočila a běžela zpátky na internát, aby si vzala věci potřebné k ošetření a byla připravená pomoct zraněným.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.