Malíř lesním dělníkem
Výtvarník Pavel Brázda během studia na gymnáziu objevil originální výtvarný styl, který nazval hominismus. Inspiroval se lidmi a jeho obrazy také měly být běžnému člověku srozumitelný. Vycházel z levicově orientované avantgardy 30. let a ze surrealismu, obdivoval Guillauma Apollinaira a jeho „poctivý prvorepublikový avantgardní komunismus“.
Jeho výtvarnou práci ale násilně přerušila druhá světová válka a nucené nasazení. Od zimy roku 1944 do jara roku následujícího, kdy už bylo jasné, že válka končí, pracoval v lese jako pomocný dělník. Pro mladíka nezvyklého pracovat, který žil více méně pro své záliby, byla realita více než těžká. Rodina to možná předvídala a možná i proto vyjednala umístění nedaleko Veverské Bítýšky. Pavel mohl bydlet v rodinné vile a do lesa dojížděl každý den brzy ráno a pozdě večer se vracel.
„Nucené nasazení jsem snášel hodně těžko. Takže když se to pak už uvolňovalo v tom roce 1945, tak mě máma dokonce vzala k psychiatrovi. Já jsem totiž psal nějaké texty, abych si vůbec nějak ulevil, protože jsem už nemohl ani malovat,“ vypráví pamětník. „Nejvíc mě zasahovalo to, že jsem byl násilně vytržen uprostřed dobře rozjeté práce na hominismu a nemohl jsem najednou vůbec nic dělat.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Pavel Brázda
Narodil se se narodil 21. srpna 1926 v Brně v zámožné rodině známého advokáta Osvalda Brázdy. Pamětníkova babička byla Helena Čapková, sestra spisovatelů Karla a Josefa Čapkových a manželka významného českého básníka, diplomata, překladatele a poválečného politika Josefa Palivce. Pavel Brázda v roce 1945 krátce studoval dějiny umění a filozofii na Masarykově univerzitě. V následujícím roce odešel do Prahy a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval opět dějiny umění a malířství. O studium však příliš nedbal, takže byl v roce 1947 ze školy vyloučen. Ještě téhož roku ho přijali na pražskou Akademii výtvarných umění, kde nastoupil rovnou do 3. semestru, do ateliéru Vladimíra Sychry. Ani toto studium nedokončil, neboť ho na počátku roku 1949 z politických důvodů vyloučili, stejně jako jeho budoucí ženu Věru Novákovou. Teprve v roce 1952 se jim oběma podařilo úspěšně završit vzdělání na Vyšší škole uměleckého průmyslu. Pavel Brázda se v následujících letech sice mohl profesionálně věnovat výtvarnému umění, avšak jako nečlen Svazu československých výtvarných umělců měl jen omezené možnosti. Prakticky se dostal pouze k ilustrování přírodovědeckých či lékařských knižních publikací. Vystavovat svá díla on ani jeho žena nesměli. V roce 1977 nastoupil do zaměstnání jako topič v koksové kotelně a setrval zde 10 let až do důchodu. Dílo Pavla Brázdy bylo pro veřejnost dlouho naprosto neznámé. Seznámit se s ním mohla až po roce 1989, nejprve prostřednictvím Revolver Revue, která jako první uveřejnila reprodukce Brázdových obrazů. V roce 1992 obdržel umělec jako první výtvarník Cenu Revolver Revue. Prezident republiky Václav Klaus mu v roce 2008 udělil medaili Za zásluhy. O pět let později se však Pavel Brázda rozhodl toto ocenění vrátit, neboť se nemohl ztotožnit s Klausovými veřejnými projevy a konáním.
