Nejhorší byli polští kápové

Dostupné v: English | Česky

František Cenkl nastoupil v červnu 1943 do jednoho z osvětimských pobočných pracovních táborů, v tzv. Auschwitz III. (Buchenwald – Ost., blok 6). Podílel se pod pražskou firmou Sedlák na stavbě továrny koncernu I. G. Farben, který vyráběl syntetický benzín. Původní nucené nasazení se ihned po příjezdu stalo vězněním. Jen za přiblížení k plotu tábora následovala okamžitá smrtící dávka z kulometu.

Dělníci pracovali po dvanáctihodinových směnách za neustálého bití a šikanování s minimálním přídělem jídla. František Cenkl vzpomíná, že nejhorší byli polští kápové, kteří se chtěli za každou cenu zalíbit svým nacistickým věznitelům. Za sebemenší přečin byli často vězni na místě ubiti. Díky katastrofálním hygienickým podmínkám se rozšiřovaly nemoci a epidemie. Ve vedlejším lágru s francouzskými a americkými zajatci se rozšířil skvrnitý tyfus a setkání se smrtí tak bylo každodenním zážitkem. Aby se epidemie nešířila, obehnali vězni tábor příkopem, do kterého museli bezpřestání vozit vápno. To mělo zabránit potkanům přebíhat z jednoho tábora do druhého a roznášet nemoci.

Začátkem roku 1944 se František Cenkl s kamarádem Karlem z Lazník u Přerova rozhodli, že utečou. Schovali se do jednoho z vagonů vlaku, který do továrny dovážel materiál potřebný k výrobě. Vojáci kontrolující vlaky je nezahlédli, a tak se jim podařilo odjet až do blízkosti protektorátních hranic u Bohumína. Tam se vmísili do skupiny námezdních dělníků a nepozorovaně se dostali až do bezprostřední blízkosti hranic v Michálkovicích (dnes součást Ostravy). Neustále mysleli na to, že v případě chycení jim hrozí trest smrti. Ve chvíli nepozornosti stráží proběhli nádražní budovou a nasedli do vlaku, který mířil do Přerova a dál do Olomouce..

Galerie (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

František Cenkl

Narodil se 13. září 1923 v Charvátech u Olomouce. Během svého života prošel nejen nacistickým, ale i komunistickým vězením. V době 2. světové války studoval Obchodní školu v Olomouci. Ve škole byl jeho velkým kamarádem Němec Walter Knapp, který byl členem partyzánské skupiny ve Velké Bystřici. Tato skupina se zaměřovala především na poškozování transportů s vojenským materiálem v okolí Olomouce. Jejich činnost však zvýšila ostražitost německých bezpečnostních složek, které čím dál častěji zasahovaly v okolí. Stín podezření padl i na Františka Cenkla. V červnu 1943 ho gestapo poslalo na „nucené práce" do Osvětimi. Po příjezdu do tábora se však z něho stal vězeň. V otřesných podmínkách tam stavěl továrnu koncernu I. G. Farben na syntetický benzin. Začátkem roku 1944 se s kamarádem rozhodl utéct. Schoval se do vlaku, který jezdil až k továrně, a za dramatických okolností se dostal až do Olomouce. Aby na něj nepadlo podezření, zfalšoval pracovní knížku a nastoupil do firmy Wagner-Werke. Díky tomu se dožil osvobození Olomouce sovětskou armádou. Po válce nejprve nastoupil na vojnu a potom do velkoobchodu, kde se stal předsedou odborů. Jako národní socialista nesouhlasil s komunistickým režimem. Odmítl vstoupit do KSČ a při podnikové schůzi vystoupil s proslovem, že odbory musí být v opozici k vládnoucí straně, jinak ztrácejí smysl. Zakrátko po tomto projevu byl zatčen a odsouzen na jeden a půl roku do jáchymovských dolů. Do vězení byl odvezen v době, kdy manželka čekala dítě. Za celou dobu věznění se ani nedozvěděl, zda v pořádku porodila. V září 1951 byl v Karlových Varech omilostněn. Nikdy se ale nedočkal omluvy, natož odškodnění. Po návratu domů nastoupil v Moravskoslezských železárnách. Vypracoval se až na vedoucího a pracoval tam až do důchodu. V současnosti žije v Olomouci.

Další informace

Auschwitz III - Monowice

Dostupné v: English | Česky

Monowice was primarily a labour camp. The camp was established for the purposes of the German chemical factory I. G. Farbenindustrie AG. The plant in Monowice was the third large plant of this company and was to serve for the production of synthetic rubber and fluid fuels. The camp was sometimes referred to as “Buna”, the German for synthetic rubber. The camp grew gradually and in July 1944 it housed as many as 11,000 prisoners, mainly Jews. The sheds in the camp were overcrowded, same as in other subsidiaries. In Monowice, however, they were at least partially heated. Prisoners designed to work in Monowice were rewarded depending on their work abilities. Due to work for I. G. Farben, around 10,000 prisoners of the concentration camp lost their lives. Some of them were executed by a phenol injection in their hearts directly in Monowice. In January 1945, most of the prisoners were moved to camps in Buchenwald and Mauthausen.

Na tomto místě

Nejhorší byli polští kápové

František Cenkl