Nejhorší byli polští kápové
František Cenkl nastoupil v červnu 1943 do jednoho z osvětimských pobočných pracovních táborů, v tzv. Auschwitz III. (Buchenwald – Ost., blok 6). Podílel se pod pražskou firmou Sedlák na stavbě továrny koncernu I. G. Farben, který vyráběl syntetický benzín. Původní nucené nasazení se ihned po příjezdu stalo vězněním. Jen za přiblížení k plotu tábora následovala okamžitá smrtící dávka z kulometu.
Dělníci pracovali po dvanáctihodinových směnách za neustálého bití a šikanování s minimálním přídělem jídla. František Cenkl vzpomíná, že nejhorší byli polští kápové, kteří se chtěli za každou cenu zalíbit svým nacistickým věznitelům. Za sebemenší přečin byli často vězni na místě ubiti. Díky katastrofálním hygienickým podmínkám se rozšiřovaly nemoci a epidemie. Ve vedlejším lágru s francouzskými a americkými zajatci se rozšířil skvrnitý tyfus a setkání se smrtí tak bylo každodenním zážitkem. Aby se epidemie nešířila, obehnali vězni tábor příkopem, do kterého museli bezpřestání vozit vápno. To mělo zabránit potkanům přebíhat z jednoho tábora do druhého a roznášet nemoci.
Začátkem roku 1944 se František Cenkl s kamarádem Karlem z Lazník u Přerova rozhodli, že utečou. Schovali se do jednoho z vagonů vlaku, který do továrny dovážel materiál potřebný k výrobě. Vojáci kontrolující vlaky je nezahlédli, a tak se jim podařilo odjet až do blízkosti protektorátních hranic u Bohumína. Tam se vmísili do skupiny námezdních dělníků a nepozorovaně se dostali až do bezprostřední blízkosti hranic v Michálkovicích (dnes součást Ostravy). Neustále mysleli na to, že v případě chycení jim hrozí trest smrti. Ve chvíli nepozornosti stráží proběhli nádražní budovou a nasedli do vlaku, který mířil do Přerova a dál do Olomouce..
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.