Drahý příteli / Drogi przyjacielu
Bývalá Obří bouda, Krkonoše
Główny Szlak Sudecki, Karpacz, Polsko
  • Příběh
  • Místo

Marta přijede třináctého

Dostupné v: English | Česky

Na vzájemné setkání na Sněžce a Borůvkové hoře navázali českolovenští a polští oponenti komunistického režimu výměnou samizdatových tiskovin, knih a později předáváním technických součástek do rozmnožovacích strojů. Protože šlo ale za komunistického režimu o protistátní činnost, museli všechno přes hranice tajně pašovat. Předávky probíhaly tak, že se kurýři z obou stran setkali u smluveného hraničního kamene. „Dávali jsme těmhle kamenům ženská jména, jako Káťa, Marta a tak dále,“ vyprávěl Mirosław Jasiński pro časopis Paměť a dějiny. „Protože jsme se scházeli vždycky ve stejnou hodinu, nebylo těžké setkání domluvit. Stačilo zavolat několik dní předem a říct 'Marta přijede třináctého' a Češi přesně věděli, kdy dorazí k hraničnímu kameni Marta náš kurýr. Dbali jsme taky na to, aby polští a čeští kurýři měli stejné modré batohy, jmenovaly se Himálaj.“ 

Za českou stranu v Krkonoších tyto předávky na konci 80. let řídil hlavně Alexandr Vondra, kterého doprovázeli spisovatel Jáchym Topol nebo fotograf Ludvík Hradilek. Ten většinou jistil výpravu jako řidič a také informátor, který v případě zatčení okamžitě předal zprávu do zahraničních médií. K jednomu takovému zatčení došlo při předání zásilky, kterou nesl Jáchym Topol a Ivan Lamper. Dne 12. června 1988 v poledne je zatkli polští pohraničníci. Pod hlavněmi samopalů je odvezli do vězení, kde oba disidenti odmítli vypovídat. Bizarní zážitek si vybavuje Jáchym Topol: „Ve výslechový místnosti běžela polská barevná televize. A já jsem byl šokovanej, protože úplně západní. Tam jela jedna reklama za druhou. Reklama na nějaký mlíka a na kola. A pak najednou v tý televizi běžela nějaká stávka, kde mluvil Wałęsa. Byl jsem úplně nadšenej, protože jsem v tý vyšetřovací místnosti v tý televizi viděl něco, co v Čechách nebylo v tu dobu možný.“

 

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Jáchym Topol

Jáchym Topol

Narodil se v roce 1962 v intelektuální rodině s literární tradicí. Po studiu na gymnáziu vystřídal řadu dělnických profesí, než se psaní začal věnovat profesionálně. Patřil k mladé vlně českého undergroundu a podílel se také na vydávání samizdatového časopisu Vokno. Známé jsou jeho texty pro hudební skupiny Psí vojáci, Národní třída a také pro Moniku Načevu.

Vydal dvě básnické sbírky Miluju tě k zbláznění a V Úterý bude válka. Poté už následovala prozaická díla – román Sestra, novela Anděl, romány Chladnou zemí, Kloktat dehet a další. Stál u vzniku časopisu Jednou nohou, který byl po pěti číslech přejmenován na Revolver revue. V dalších letech přispíval do týdeníku Respekt  a jako redaktor působil v kulturní rubrice Lidových novin. V současnosti je programovým ředitelem Knihovny Václava Havla.

Získal také celou řadu literárních ocenění doma i v zahraničí. V roce 1988 obdržel cenu Toma Stopparda. V roce 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.

Bývalá Obří bouda, Krkonoše

Dostupné v: English | Česky

Bývalá horská bouda na okraji Úpské jámy pod Sněžkou (1.395 m). Původně tu stávala Panská bouda z poloviny 17. století, jednoduché stavení s jednou světnicí a komorou, v níž byli ubytováni dělníci, stavějící na Sněžce kapli sv. Vavřince. Později Panská bouda zanikla a místo ní vystavěl v roce 1847 kupec Mittlohner z Velké Úpy Obří boudu, k níž byla roku 1883 dokončena cesta z Pece Obřím dolem. Po 2. světové válce byla bouda opravena, později však kvůli zanedbané údržbě zchátrala a v roce 1982 byla zbořena. Poblíž bývalé Obří boudy na polské straně stojí Slezské bouda.

Bývalá Obří bouda, Krkonoše

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo