Cesta Česko-polského přátelství
Główny Szlak Sudecki, Karpacz, Polsko
  • Příběh
  • Místo

Dostupné v: English | Česky

Na vzájemné setkání na Sněžce a Borůvkové hoře navázali českolovenští a polští oponenti komunistického režimu výměnou samizdatových tiskovin, knih a později předáváním technických součástek do rozmnožovacích strojů. Protože šlo ale za komunistického režimu o protistátní činnost, museli všechno přes hranice tajně pašovat. Předávky probíhaly tak, že se kurýři z obou stran setkali u smluveného hraničního kamene. „Dávali jsme těmhle kamenům ženská jména, jako Káťa, Marta a tak dále,“ vyprávěl Mirosław Jasiński pro časopis Paměť a dějiny. „Protože jsme se scházeli vždycky ve stejnou hodinu, nebylo těžké setkání domluvit. Stačilo zavolat několik dní předem a říct 'Marta přijede třináctého' a Češi přesně věděli, kdy dorazí k hraničnímu kameni Marta náš kurýr. Dbali jsme taky na to, aby polští a čeští kurýři měli stejné modré batohy, jmenovaly se Himálaj.“ 

Za českou stranu v Krkonoších tyto předávky na konci 80. let řídil hlavně Alexandr Vondra, kterého doprovázeli spisovatel Jáchym Topol nebo fotograf Ludvík Hradilek. Ten většinou jistil výpravu jako řidič a také informátor, který v případě zatčení okamžitě předal zprávu do zahraničních médií. K jednomu takovému zatčení došlo při předání zásilky, kterou nesl Jáchym Topol a Ivan Lamper. Dne 12. června 1988 v poledne je zatkli polští pohraničníci. Pod hlavněmi samopalů je odvezli do vězení, kde oba disidenti odmítli vypovídat. Bizarní zážitek si vybavuje Jáchym Topol: „Ve výslechový místnosti běžela polská barevná televize. A já jsem byl šokovanej, protože byla úplně západní. Tam jela jedna reklama za druhou. Reklama na nějaký mlíka a na kola. A pak najednou v tý televizi běžela nějaká stávka, kde mluvil Wałęsa. Byl jsem úplně nadšenej, protože jsem v tý vyšetřovací místnosti viděl něco, co v Čechách nebylo v tu dobu možný.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Jáchym Topol

Jáchym Topol

Spisovatel. Narodil se v roce 1962 v intelektuální rodině s literární tradicí. Po studiu na gymnáziu vystřídal řadu dělnických profesí, než se psaní začal věnovat profesionálně. Patřil k mladé vlně českého undergroundu a podílel se také na vydávání samizdatového časopisu Vokno. Známé jsou jeho texty pro hudební skupiny Psí vojáci, Národní třída a také pro Moniku Načevu.

Vydal dvě básnické sbírky Miluju tě k zbláznění a V Úterý bude válka. Poté už následovala prozaická díla – román Sestra, novela Anděl, romány Chladnou zemí, Kloktat dehet a další. Stál u vzniku časopisu Jednou nohou, který byl po pěti číslech přejmenován na Revolver revue. V dalších letech přispíval do týdeníku Respekt  a jako redaktor působil v kulturní rubrice Lidových novin. V současnosti je programovým ředitelem Knihovny Václava Havla.

Získal také celou řadu literárních ocenění doma i v zahraničí. V roce 1988 obdržel cenu Toma Stopparda. V roce 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.

Cesta Česko-polského přátelství

Dostupné v: English | Česky

Byla vybudována v osmdesátých letech devatenáctého století od Tvarožníku podél Sněžných jam ke Špindlerovce, dále po polském území k bývalé Obří boudě na Sněžku a k Pomezním Boudám. Je dlouhá necelých osmadvacet kilometrů. Tato trasa patřila k nejvíce navštěvovaným turisty a proto zde bylo menší riziko případného policejního zásahu. Zvolené místo bylo pro případné setkání odpůrců komunistického režimu ideální, neboť již od 1. června 1962 byl na tuto hřebenovou trasu povolen přístup jak z Československa, tak z Polska pouze na základě vlastnictví občanského průkazu. Po hraniční cestě se však až do roku 1990 mohli pohybovat pouze občané obou sousedních států, nebyla proto například přístupná východoněmeckým turistům. V Polsku se z tohoto důvodu této turistické trase ironicky říkalo „Cesta německo–polského přátelství“.

Cesta Česko-polského přátelství

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo