Szlak pieszy żółty, 542 21 Malá Úpa, Czechia
  • Příběh
  • Místo

Zátah

Dostupné v: English | Česky

Zatímco první dvě setkání polského a československého disentu mělo spíše výletnický nádech, to další 1. října 1978 znemožnil razantní zásah policejních složek obou států. Mělo se na něm podílet okolo čtyř set uniformovaných příslušníků a jejich kolegů v civilu. Podle dobové zprávy Václava Havla hlídala polská a československá Veřejná Bezpečnost, vybavená auty s radiovou technikou, nejen Cestu československo–polského přátelství, na níž se měla schůzka uskutečnit, ale také přilehlá horská rekreační střediska, lanové dráhy a přístupové cesty. Z československé strany se sedm účastníků setkání pokoušelo dojít různými způsoby na smluvené místo, většinu však na cestě zadržela bezpečnost. Václav Havel, Rudolf Battěk a Pavel Landovský se poté raději sami z blízkosti místa setkání vzdálili. Jiřího Bednáře bezpečnost několik hodin vyslýchala v kiosku u Obří boudy. Poblíž polská Bezpečnost zadržela také tři členy Výboru na obranu dělníků KOR: Adama Michnika, Jana Lityńského a Piotra Naimského. Jaroslava Šabatu, Jiřího Němce a Tomáše Petřivého zadržela česká bezpečnost nedaleko lanovky na Sněžku. Jaroslava Šabatu bezpečnost obvinila z útoku na veřejného činitele, čehož se měl dopustit tím, že uštědřil facku policistovi, který jej napadnul.

V následujících měsících po zásahu proti polským a československým disidentům se podstatně zvýšila četnost kontroly turistů na Cestě československo–polského přátelství. Polští pohraničníci považovali některé z kontrolovaných osob za „známé“ disidenty a svého podezření se prý nechtěli vzdát ani poté, kdy nic netušící turisté předložili své osobní doklady. Podobné obavy projevoval v následujících letech také bezpečnostní aparát komunistického režimu v Československu. Ještě na jaře 1981 se v plánech X. správy SNB zmiňoval jako trvalý úkol kontrola „Havlova kanálu“ v Krkonoších.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Tomáš Petřivý (1955 - 1986)

Tomáš Petřivý (1955 - 1986)

Kurýr Charty 77 a spojka Polsko - československé solidarity, který domlouval setkání disidetů z obou zemí na společné hranici. Dne 20. září 1978 ho zadržela bezpečnost na železničním hraničním přechodu v Mezilesí. Mladý Slovák byl následující den převezen do Prahy, kde byl opět dva dny vyslýchán. O několik dní později byl znovu na osmačtyřicet hodin zadržen v Krkonoších 1. října 1978. Příslušníci StB se opakovaně snažili Tomáše Petřivého přimět ke spolupráci. Po neúspěšném „verbování“ byl ještě na podzim 1978 vyloučen z třetího ročníku FAMU a následně obdržel povolávací rozkaz k povinnné vojenské službě. Po několika týdnech základní vojenské služby se však pokusil o sebevraždu a odešel domů na léčení. V psychiatrické léčebně jej však odmítli přijmout a byl proto navíc stíhán za vyhýbání se vojenské službě. V lednu 1980 byl odsouzen souhrnně k dvěma letům odnětí svobody nepodmíněně. Po propuštění žil na Slovensku a znovu se zapojil do opozičních aktivit. Publikoval svou literární tvorbu v tehdy jediném bratislavském samizdatovém časopise Altamira, spolupracoval s Jazzovou sekcí a Chartou 77. Život mu však znepříjemňovala šikana příslušníků StB. V roce 1985 se i proto rozhodl, že přijme nabídku úřadů a odejde dobrovolně do zahraničí. Krátce před vystěhováním mu ale pro banální konflikt hrozilo opět nové, několikaměsíční vězení. K soudu už ale nedošlo. Dne 22. května 1986 byl Tomáš Petřivý ve svém bytě nalezen mrtev. Úředně stanovená příčina smrti zněla kombinovaná otrava léky a alkoholem.

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo