Chomutov, fotbalové hřiště

Ráno 9. června 1945 se dle městské vyhlášky na stadion v Chomutově dostavilo 5000 až 6000 mužů, u kterých byla pod patronací vojáků provedena důkladná prohlídka. Pátralo se především po členech SS, kteří se mezi muži ukrývali. Nakonec se našlo asi 15 nebo 20 z těch, kteří sloužili za války v SS. Ti pak byli odvedeni na druhou stranu hřiště, kde se museli vysvléknout do naha. Poté byli přivedení bývalí vězni koncentračních táborů, kteří se na SSmanny vrhli a začali je brutálně bít a pálit je hořícími pytli od vápna. I přes to že mnozí upadli do bezvědomí, bití nepřestávalo. Konec veřejnému výprasku udělal až sovětský poručík, který všechny ztýrané SSmanny zastřeli dávkou ze samopalu. Byl velmi rozčilen a trýznitelům vytkl jejich chování. Podle jho mínění se neměli dopouštět veřejně takových surovostí, ale rovnou nacisty zastřelit. Obyvatelé žijící v okolí stadionu měli přísný zákaz otevírat okna a nedívat se na stadion. I přes to, jedna zvědavá německá žena neodolala a okno i přes zákaz otevřela. Byla však spatřena vojáky vyvlečena a dostala výprask. Ostatní byli pak přes Jirkov, Jezeří a Novou Ves odvedeni pod vojenskou ostrahou k hranici se Saskem. Zde dva dny vojáci marně vyjednávali se sovětskou okupační správou, která je odmítla vpustit do své zóny a převzít za chomutovské Němce zodpovědnost. 11. 6. 1945 byli nakonec odvedeni do Záluží, kde byli internováni v prostorách bývalých zajateckých táborů a táborů pro nuceně nasazené. V Záluží pracovali na obnově chemické výroby a byli postupně propuštěni domů. Poslední z nich se na svobodu dostali až v létě 1946.