Národní 23-25, 110 00 Praha 1-Staré Město, Czech Republic
  • Příběh
  • Místo

Dav mě drtil

Dostupné v: English | Česky

Jak policisté stlačují demonstranty ze dvou stran, dostávají se k čelu průvodu první zmlácení studenti. Jsou celí od krve. Dav je stále víc a víc presován a mnozí demonstranté se začínají dusit. „Měřím 161 centimetrů, takže jsem nic neviděla. Dostávaly se ke mně jen výkřiky bolesti, strachu a paniky,“ vzpomíná Věra Krincvajová na demonstraci ze 17. listopadu 1989. Pak se ocitla kousek od květinového stánku. Na jeho střeše stáli studenti, kteří ji chtěli vytáhnout za špičky prstů nahoru, Věra se jim ale vysmekla a spadla kyčlí na nějaké železo. Pak skočila do davu pod stánkem a ten ji postupně sunul k podloubí u Mikulandské, kde do lidí řezaly červené barety. „Najednou mě chytil nějaký kluk a říkal, že mě provede ven, že už takhle vytáhnul tři holky. Zabalil mě jako medvěd do svojí péřové bundy, abych nedostala pendrekem přes hlavu, a vyvedl mě ven. Pak se vrátil pro další holku.“ 

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Věra Krincvajová

Věra Krincvajová

Demonstrací se pravidelně účastnila od tzv. Palachova týdne, dva dny před 17. listopadem zažila v centru Prahy potlačení protestu proti porušování lidských práv v Rumunsku. Rozhodla se, že žádnou další akci nevynechá. V době demonstrace na Národní třídě byla studentkou třetího ročníku žurnalistiky. Po zásahu represivních složek spolu s kamarádkou Klárou Pospíšilovou navštívila předsedou vlády Ladislava Adamce v jeho bytě, kde mu ukázaly modřiny od pendreků. Po revoluci psala do Studentských listů, které spoluzaložila a spolupracovala se Svobodnou Evropou. V 90. letech pracovala jako válečná zpravodajka na Balkáně. Dnes je hlavním dramaturgem celovečerních distribučních dokumentů Filmového centra ČT. 

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo