Když se na Táborsku oraly meze
Vyhnanice čp. 61, statek Rukavičkových
Větrovy 23, 390 01 Tábor, Česká republika
  • Příběh
  • Místo
  • Kvíz

Podepíšeš, nebo se tvoje rodina bude houpat na stromech

Dostupné v: English | Česky

Rukavičkovi jako jedna z mála statkářských rodin z Větrovů chtěli hospodařit na svém a ubránit se vstupu do JZD. Komunisté jim nejprve odebrali čtyři hektary pronajatých polí, zakázali porážku dobytka, zkonfiskovali hospodářské stroje. Rodina trpěla hlady, protože neměla nárok na potravinové lístky. Miloslava vzpomíná, že jedla chleba s cukrem. A do toho stále hádky a přesvědčování z okresu, veřejné ponižování.

Pamatuji si, že předseda družstva křičel, že když táta nepodepíše, bude se s celou rodinou houpat na stromech za barákem.“ Jednou z mála možností obživy pro rodinu představovala velká zahrada za domem. I ta ale byla trnem v oku družstevníků. „Vařili jsme švestková povidla a dal se koupit volně margarín, kterým máma ta povidla vždycky zalila, aby se nekazily. Jenže ono to vypadalo jako hrnce se sádlem, a když chodili o Mikuláše čerti, hrnce nebyly zavázané, jen přikryté papírem. Čerti ten papír shodili a viděli hrnce ,sádla‘. Udali nás, přišla kriminálka, prohledali celý barák, stodoly, maštale, sklepy, půdy. Mám tu doklad, že našli jen jednu uzenou nožičku.“ Poté komunisti Rukavičkům zabavili i koně, takže museli orat s kravami, které v tak těžkých podmínkách nedávaly mnoho mléka. Za neodvedení dávek státu byl v roce 1959 pan Rukavička odsouzen k pokutě 1000 Kč. Zemřel 15. března 1961. Miloslava se tak musela od svých 19 let starat o hospodářství v podstatě sama, protože její matka byla dlouhodobě nemocná.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Miloslava Nováková, rozená Rukavičková

Miloslava Nováková, rozená Rukavičková

Narodila se 28. dubna 1942 v Táboře. Pochází z rodiny zemědělců, která v roce 1905 koupila hospodářství na Větrovech. Návrat k pokojnému hospodaření v poválečných letech zpřetrhala násilná kolektivizace. Rukavičkovi chtěli vytrvat, hospodařit na svém a ubránit se vstupu do družstva. Rodina proto byla po léta perzekvovaná, trpěla hlady, čelila udáním a musela platit pokuty za nedodržení povinného odvodu dávek. Od patnácti let se Miloslava musela živit sama. Po jedenáctiletce nastoupila na práci v lese a navštěvovala zemědělskou školu v Táboře. Nakonec musela vstoupit do družstva, kde pracovala v kravíně a teletníku. Poté, co v roce 1961 zemřel její otec, musela se starat o hospodářství sama. Její nemocná maminka totiž ležela v nemocnici – trápila ji kýla a trpěla srdečními problémy. V roce 1966 se Miloslava vdala a měla dvě děti. Ve větrovském družstvu dřela 19 let, potom pracovala 16 let v laboratoři Čistící stanice osiv. Statku na Větrovech se nevzdala a stále na něm hospodaří.

Vyhnanice čp. 61, statek Rukavičkových

Dostupné v: English | Česky

Jan Rukavička byl původně krejčím. Chtěl ale hospodařit, a tak v roce 1905 koupil ve Větrovech hospodářství. Se svojí ženou Marií měli celkem tři děti: první syn chtěl po otci převzít krejčovské řemeslo a otevřít si v Táboře salon. Odešel proto do Prahy, aby se zde vyučil řemeslu a práci v obchodě. Bohužel rodina neměla moc prostředků, syn v Praze šetřil a špatně se stravoval, což pomohlo tomu, že se nakazil tuberkulózou a v roce 1923 zemřel. Hospodářství po dědečkovi tedy převzal druhý syn, Augustin Rukavička, otec současné majitelky Miloslavy Novákové. Po komunistickém převratu Rukavičkovi jako jedni z mála chtěli vytrvat, hospodařit na svém a ubránit se vstupu do JZD. Na četných schůzích byl Augustin Rukavička pod různými pohrůžkami a za nadávání nucen k vstupu. Brával s sebou i malou Miloslavu, aby si vše zapamatovala. To se soudruhům samozřejmě nelíbilo. Rodina začala být perzekvovaná, byla jí postupně odebrána možnost se uživit, a navíc splnit zcela nereálné povinné odvody zemědělských komodit. Nejprve jim byly odebrány čtyři hektary pronajatých polí, zakázána porážka dobytka, postupně zkonfiskovány hospodářské stroje jako třeba mlátička. Rodina trpěla hlady, protože neměla nárok na potravinové lístky. Jednu z mála možností obživy představovala velká zahrada za domem. Rukavičkům zabavili koně, museli orat s kravkami. Ty samozřejmě v tak těžkých podmínkách nedávaly mnoho mléka. Za neodvedení dávek státu byl v roce 1959 pan Rukavička odsouzen k pokutě 1000 Kč. Miloslava odolala, přihlášku nepodepsala, povinnosti jít pracovat do JZD však neunikla. Těžkou práci v JZD vykonávala 19 let.

Vyhnanice čp. 61, statek Rukavičkových

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo