Řepčice, bývalý dům Parkánových
Řepčice 1, 412 01 Třebušín, Česká republika
  • Příběh
  • Místo
  • Kvíz

Zabijačka jako protistátní akce

Dostupné v: English | Česky

To prase se jmenovalo Kašpar. Své přízvisko získalo po soudci, který v říjnu 1979 poslal do vazby členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Když mu proto řezník přiložil jateční pistoli na čelo a poté kudlou zabloudil k aortě, necítili chovatelé zvířete příliš velký smutek. Žalostnější byl fakt, že na praseti nebylo mnoho masa.

Chovatelé totiž nevlastnili žádné polnosti, a tak jej krmili, čím se dalo. Namísto brambor přidávali do šrotu jablka a hrušky sesbírané v alejích podél silnic, občas přimíchali zbytky od oběda. Pro hubenou a spíše atletickou postavu zvíře dokonce časem přejmenovali na „Srnku“ a jméno jeho patrona mu vrátili až těsně před porážkou.

Chybělo přitom málo a žádná hostina se nekonala. Ono podzimní sobotní ráno roku 1980 severočeští policisté zatarasili všechny tři přístupové cesty do Řepčic a odmítali vpustit hosty včetně řezníka. Své počínání nijak nezdůvodňovali. Zřejmě zabijačku považovali za subverzní akci podrývající komunistické státní zřízení. Řezník ze sousední vsi se ovšem nedal, což svědkové vysvětlovali tím, že pocházel z Volyně a jeho vystupování přirozeně budilo respekt. Když policisté nebyli schopni srozumitelně vysvětlit své jednání, prohlásil, že mu přece nemůžou bránit ve výkonu práce. Zřejmě je svým argumentem zaskočil, protože uvolnili cestu. Viktor Parkán, šofér vozu a jeden z chovatelů zmíněného prasete, sešlápnul plynový pedál.

O chvíli později už v hrnci míchal pomalu chladnoucí štětináčovu krev. Kolem při tom postávalo několik mániček z pražského a severočeského undergroundu a několik studentů z nedalekého Ústí a Litoměřic, kteří dorazili den před policejní blokádou. Posledním, komu se to sobotní ráno ještě podařilo proniknout na hostinu, byl katolický kněz a budoucí pražský světící biskup Václav Malý. Požádal řidiče autobusu, zda by mu přibrzdil mimo zastávku. Vběhl tak skrze branku rovnou na dvůr bývalého hostince, takže ho příslušníci Veřejné bezpečnosti nestačili zadržet. Zatímco hlídkovali a mrzli za vraty, uvnitř se kouřilo z necek a z bývalého zájezdního hostince se ozýval smích a cinkot sklenic.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Viktor Parkán

Viktor Parkán

Narodil se dne 17. května 1946 v Praze. Po maturitě chtěl studovat stavební fakultu, ale přestože zkoušky složil dobře, nebyl přijat, protože neměl ze školy doporučení. Nastoupil tedy do vinohradského divadla, kde dvanáct let pracoval jako mistr provaziště. V roce 1966 narukoval na dva roky na vojnu, během níž ho zastihla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Normalizační poměry v divadle pro něj byly nesnesitelné, a tak práci opustil. Spolu se svou budoucí ženou Petrou a manželi Kubíčkovými koupili statek v Řepčicích. Jejich dům se velmi rychle stal útočištěm undergroundu z Prahy i studentů ze severních Čech. Po podpisu Charty 77 StB zahájila proces vyvlastnění domu, ke kterému došlo násilně v roce 1983. Poté se spolu s rodinou ještě několikrát stěhovali, než se vrátili do Prahy. Dnes Viktor Parkán pracuje na ministerstvu vnitra na imigračním oddělení.

Řepčice, bývalý dům Parkánových

Dostupné v: English | Česky

Statek v Řepčicích byl původně zájezdním hostincem. Hlavní budova byla dlouhá 45 metrů, obytné místnosti se nacházely v prvním patře, přízemí zabíraly chlévy a bývalý výčep s lokálem. Zvláštní charakter domu dodávaly zděné klenuté oblouky pavlače, ze které se vcházelo do pokojů, a společenský sál s parketami postavený v první polovině 20. století. O pár metrů dál stála o něco menší stodola. Rodina Parkánových a Kubíčkových dům zakoupila v roce 1976. V prvních dvou letech byl zdejší program více pracovní než kulturní. Bylo potřeba udělat nové rozvody vody a elektřiny, vyměnit okna, vykopat desítky metrů dlouhou kanalizaci, opravit střechu. Přes den se proto většinou společně pracovalo a teprve večer se konaly přednášky, diskuse a koncerty. Svou zkušebnu si na sále zřídila kapela Extempore, pravidelně tu vystupovali Sváťa Karásek a Charlie Soukup a několikrát i Milan ‚Mejla‘ Hlavsa, Josef ‚Bobeš‘ Rössler, Jiří Kabeš, bratři Stádníkové a další. O šest let později však Parkánovi s Kubíčkovými obdrželi úřední dopis, ve kterém jim komunistické úřady oznamovaly, že jejich dům vyvlastnily. Záminkou se stalo stádo divokých prasat, které ohrožovalo životy dětí ze sousedního Všeradiště, vzdáleného necelý kilometr. Zatímco dosud tamní děti docházely na autobus do Řepčic, teď měl pro ně autobus zajíždět až do vsi. V cestě mu ovšem stál bývalý zájezdní hostinec Parkánových a Kubíčkových. Přestože podobných úzkých silniček a prudkých zatáček je České středohoří plné, komunisté nakázali, aby byl dům zbořen. V červnu 1983 se za vraty objevila Veřejná bezpečnost následovaná StB a stěhováky. Bez svolení a bez milosti naložili věci zdejších majitelů a odvezli jim je do přiděleného bytu v nedalekých Litoměřicích. Místní komunisté poté hostinec vyrabovali a srovnali se zemí. Dnes zbyla z původního hospodářství jen stodola přestavěná na obytný dům.

Řepčice, bývalý dům Parkánových

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo