Setkání vězňů
Na jaře roku 1945 se v lese u městečka Crivitz setkaly dvě skupiny českých vězňů. Byla to skupina lidických žen, které byly hnány pochodem z koncentračního tábora Ravensbrück, a muži, kteří šli podobným způsobem z koncetračního tábora Sachsenhausen. Milada Cábová vzpomíná, jak setkání proběhlo: „My když jsme přišli do městečka Crivitz, tak bylo většinou všechno už prázdné, domy opuštěné. Všude kolem byla mrtvá zvířata, zbraně tak poházené po zemi. My jsme do některých domů vlezli a alespoň jsme si vzali prádlo.“ Muži ze Sachsenhausenu byli v Crivitz o dva dny dříve. V nedalekém lese vytvořili takový stanový tábor. Jakmile zjistili, že jsou poblíž české ženy, okamžitě se jich ujali. Milada Cábová pokračuje: „Potkali jsme nějaké polské vězně a oni říkali, že tam dál v lese jsou Češi a že nás tam dovedou. Tak jsme s nimi šli. Naši muži skutečně byli kousek za městečkem, postavili si tábor v lese. Tam jsme se dočkali osvobození.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Milada Cábová, roz. Říhová
Milada Cábová, roz. Říhová, se narodila v Lidicích roku 1924. Manželé Říhovi vychovávali dvě dcery. Sestra paní Milady Věra byla o 10 let starší a pocházela z maminčina prvního manželství. Říhovi měli v Lidicích domek, č. p. 89. Pamětnice se učila na švadlenu v Buštěhradu, ale vyučit se již nestihla, protože v červnu 1942 byla s ostatními lidickými obyvateli zadržena a poté převezena nejprve do kladenského gymnázia a odtud rovnou do pracovního tábora v Ravensbrücku. Zde v těžkých podmínkách spolu se svou maminkou prožila zbytek druhé světové války. Nacisté se na konci války snažili zbavit většiny svědků pracovních táborů, a proto paní Miladu spolu s ostatními lidickými ženami v noci z 27. na 28. dubna vypravili na pochod do Schwerinu. Tam však průvod žen s dozorci nedošel. Dozorci se totiž natolik obávali rudoarmějců a postupující fronty, že vězně opustili. Ženy samy nakonec došly až do Crivitz, kde se potkaly s českými muži, kteří šli podobným způsobem z koncentračního tábora Sachsenhausen. Obě skupiny se usídlily v lesním táboře, kde čekaly na osvobození. Zde je 2. 5. 1945 našla Rudá armáda. Antonín Zápotocký, který byl jedním z mužů ze Sachsenhausenu, začal ihned vyjednávat s Rusy, lidickým ženám zajistil odvoz do Neubrandenburgu, odkud byly odvezeny do Kladna. Až na hranicích Československa jim vojáci řekli o osudu Lidic. Autobusy je dovezly do Buštěhradu a odtud paní Miladu a její maminku odvezl manžel sestry Věry do Stehelčevsi, kde bydleli. Zde paní Miladu po dvou dnech také navštívil její snoubenec František, který na ni celé tři roky čekal a posílal jí balíčky do Ravensbrücku. Město Kladno přidělilo lidickým ženám nejprve byty, kde bydlela paní Milada se svou maminkou do té doby, než její snoubenec dostal byt v Praze. Mezitím se paní Milada za svého snoubence Františka v srpnu 1945 provdala. Manželé Cábovi bydleli v Praze, kde se jim v srpnu roku 1946 narodil syn Lubor, po čtyřech letech se jim narodila ještě dcerka. Paní Milada v roce 1961 nastoupila do práce na letiště v Ruzyni. Nejprve byla zaměstnána jako letová úřednice, později nastoupila do pasového oddělení, kde zajišťovala víza a výjezdní doložky pro letový personál. Současně si ukončila vzdělání, ve večerní škole složila státní maturitní zkoušky.
