O hladu a žízni
Koncem dubna 1945 skupina vězňů, ve které byl i Miloš Dobrý, dorazila do Varnsdorfu. Bez jídla a pití a pod ranami německých esesáků pochodovali z koncentračního tábora Schwarzheide již několikátý den. Vězni trpěli velkým hladem a při odpočinku v prázdné přádelně bavlny ve Varnsdorfu zahlédli z okna fotbalové hřiště, na jehož ploše rostly pampelišky. Někoho z vězňů napadlo, že pampelišky se dají jíst, a tak požádali strážné, zda je pustí na slunce. „Dovolili nám jít ven, a tak nás těch dvě stě padesát lidí vylezlo na hřiště a ty pampelišky jsme tam sežrali. Květy, listy, kořínky, všecko. Když už byly pampelišky pryč, tak u plotu byly kopřivy.“ Kopřivy si natrhali a odnesli do továrny, kde si je večer uvařili ve vodě, aby byly lépe stravitelné.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Miloš Dobrý
Narodil se jako Miloš Gut 31. ledna 1923 v Praze. Za protektorátu byl kvůli svému židovskému původu vyloučen z reálného gymnázia. V listopadu 1941 byl jako člen pracovního komanda zařazen do prvního transportu mířícího do Terezína. V roce 1942 byli do terezínského ghetta deportováni i jeho rodiče a bratr Josef. Miloš se zde seznámil se svou budoucí ženou Zuzanou Beckmannovou. V prosinci 1943 byli oba převezeni stejným transportem do Osvětimi. Dne 1. července 1944 vybrali Miloše Guta na práci v lágru Schwarzheide, kde pak s bratrem přežili i spojenecké bombardování. V dubnu 1945 esesáci vězně vyhnali na pochod smrti. Bez jídla a pití denně ušli padesát kilometrů a mnoho jich cestou zemřelo. V Litoměřicích se doprovod náhle vytratil a vězni došli do Terezína, kde jim poskytl pomoc Červený kříž. Rodiče Gutovi útrapy koncentračních táborů nepřežili. Miloš Dobrý se v roce 1949 oženil se Zuzanou Beckmannovou, vystudoval vysokou školu a stal se špičkovým hráčem ragby. V roce 1990 byl zvolem prezidentem České ragbyové unie. Zemřel 23. listopadu 2012 v Olomouci.
