Josef Hroch

Narodil se v roce 1920 na samotě Velká Stráň u Cotkytle na Lanškrounsku. Tento odlehlý kraj v podhůří Orlických hor a Jeseníků byl odjakživa těžce zkoušenou oblastí. Přestože okolní vesnice byly převážně české, stala se celá oblast po mnichovském diktátu součástí Velkoněmecké říše. I v této svízelné situaci se nemalá část místního obyvatelstva zapojila do odbojové činnosti. Stejně tak učinil i Josef Hroch. Doma shromažďoval náboje a podporoval místní partyzány. Na jaře roku 1944 byl zatčen a strávil přes dva měsíce v šumperské věznici. Téměř po celou dobu pobytu v cele měl ruce přikurtované samoutahovacími želízky. Ta se mu při každém pohybu zařezávala do rukou. Po dvou měsících byl pro nedostatek důkazů propuštěn. Ani tato zkušenost Josefa Hrocha neodradila od další odbojové činnosti. Ve výměnku ukrýval ruské zajatce. Na konci války si ustupující německé dělostřelectvo vybralo obranné postavení přímo u jeho chalupy. Kulky od střel mu létaly nad stavením. Po válce se pustil do práce na hospodářství. Po nacismu ale přišel komunismus a s ním i nucená kolektivizace. Nejprve rodině sebrali veškeré zemědělské stroje, potom hospodářská zvířata a nakonec i polnosti. Nezbývalo mu tak nic jiného než vstoupit do JZD. Po roce 1990 mu byly polnosti vráceny, ale dalo mnoho práce, než je vrátil do původního stavu.

• Další informace