Mauthausen, stone pit
subsidiary concentration camp, so-called · Erinnerungsstraße 1, 4310 Marbach, Austria
  • Příběh
  • Místo

Milion cvrčků v „rusenlágru“

Dostupné v: English | Česky

Josef Klat byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Patřil k jedněm z mála, kterým se podařilo dostat se do dobrého komanda, a díky tomu přežil. V Mauthausenu ztratil mnoho přátel, viděl umírat mnoho lidí. S traumatem vězně koncentračního tábora se Josef Klat vyrovnává dodnes: „Byl nádherný večer, takový ten letní, a v Mauthausenu byly vidět miliony hvězd, protože tam nikde nesvítí žádné světlo. Šel jsem si pro něco do auta a poměrně rychle se setmělo. Vydal jsem se po schůdkách domů zkrácenou cestou do ,rusenlágru‘. Tam jsem si sedl a zapálil a koukal jsem na ty hvězdy. Bylo to nádherné, romantické. A potom začali cvrčci, ale to nebylo pět cvrčků, to byl milion... Muzika cvrčků! A všichni najednou! A teď mi to říkalo: Ježiši! To jsou duše těch, co tu zemřeli. Najednou jsem to viděl, jak tady takhle leželi... A musel jsem utéct. Věříte tomu, že jsem musel utéct?“ Josef Klat přesto stále znovu nachází odvahu těmto momentům čelit a pravidelně se do Mauthausenu vrací.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Josef Klat

Josef Klat

Josef Klat se narodil roku 1922 ve Vídni v rodině tzv. vídeňských Čechů. Jeho otec se svými bratry postupně opustili Československo a usadili se ve Vídni krátce po založení republiky. Maminka byla původem také Češka. Přestože Josef Klat vyrůstal v cizině, od dětství navštěvoval vlastenecké kroužky jako Sokol, Omladina Komenského. Tzv. anšlus Rakouska byl prvním momentem, který mladí čeští vlastenci ve Vídni chápali jako dostatečný důvod k vyjádření odporu proti diktátorskému režimu. Josef Klat se ihned přidal do odboje. Stal se členem čs. sekce ilegální komunistické strany. Jak sám zdůrazňuje, důvodem vstupu do komunistické strany nebyly ideologické názory komunistů, nýbrž čistě odbojový ráz organizace. Působil ve 21. okrsku. Jeho vedoucími se stali F. Nepožitek a Leo Němec. Prvotní náplň spočívala v rozšiřování letáků s informacemi a také v malování komunistických nápisů na různé nacistické budovy či důležité podniky. Později se pamětník zúčastnil i záškodnických akcí. Jako příslušník rakouského státu měl povinnost jít k odvodu, ale čeští mladíci využili možnosti, kterou jim poskytl sám Hitler, když prohlásil, že si nepřeje Čechy ve své armádě. Takto se vyhnula nástupu do armády většina mladých československých Vídeňáků. Tento odvážný krok už však znamenal negativní zápis do spisů, stali se politicky podezřelými osobami. V červenci 1940 se Josef Klat zúčastnil záškodnické akce, která byla sice úspěšná, ale na něj padlo podezření a byl nadále pod kontrolou gestapa. V listopadu 1940 byl spolu s dalšími asi čtyřiceti Čechy zatčen a surově bit. Mezi esesáky se však našel jeden, který mladíkům pomohl a poradil jim, aby nepodepisovali přiznání a tím i svůj rozsudek smrti. Ten, kdo poslechl, přežil. Téměř rok byl Josef Klat vězněn ve vězení Mittersteig. Dne 27. 9. 1943 byla skupina vídeňských Čechů převezena do koncentračního tábora Mauthausen. V té době tam byla početná skupina Čechů, kteří si vydatně pomáhali, někteří byli také na velmi dobrých pozicích (H. Maršálek, J. Tobiášek a další). Josef Klat prošel různými komandy - dělal dlaždice, čistil kanály v táboře, vyvážel odpad a smetí, rozvážel chleba. Později se stal dokonce kápem komanda, jako takový se zapojoval do pomoci vězňům v táboře, Čechům, Slovákům či jiným. Asi největší a nejnebezpečnější akcí bylo propašování několika tisíc kusů chleba do tábora Russenlager. Esesáci se rozhodli vězně v této sekci tábora zcela vyhladovět. Po osvobození tábora Mauthausen 7. 5. 1945 se pan Klat stal členem Mezinárodního komitétu politických vězňů tábora Mauthausen. Zapojil se do vyjednávání, pořizoval dokumentaci z jednání, procesu mauthausen-gusenského tábora se ale odmítl zúčastnit. Vrátil se do Vídně ke své rodině. Rodina se však vzhledem k politické atmosféře rozhodla vrátit do Československa. Josef Klat se usadil v Mariánských Lázních. Věnoval se svému řemeslu, pracoval jako zámečník, později se stal vedoucím zámečnické dílny. S ohledem na své zkušenosti a také výborné znalosti němčiny se stal průvodcem pro zájemce či pozůstalé vězňů v Mauthausenu, nadále je členem Mauthausenského mezinárodního výboru, pravidelně se účastní vzpomínkových a pietních akcí v táboře Mauthausen.

Mauthausen, stone pit

Dostupné v: English | Česky

The stone pit in Mauthausen was a stand-alone subsidiary camp of the Mauthausen concentration camp, even though it was located in the immediate proximity of it. The worst living conditions for the inmates were to be found in this very camp. Granite was mined here and the inmates called the camp "Russenlager." The Nazis employed the system of "extermination through work," (Vernichtung durch Arbeit), and the camp was one of the most brutal and rigorous. Working in the stone pit was a punishment for those inmates who committed an offence. The offenses were trivial such as the "crime" of not having saluted to a German who passed by. The workers in the stone pit – often working in excruciating heat or frost of up to - 30 degrees Celsius – suffered from an exceptionally high mortality. Daily rations were gradually limited and the average inmate weighed about 40 kilograms in the years 1940 - 1942. It is estimated that the average energy value of the food rations dropped from 1,750 calories per day in the years 1940 - 1942 to 1460 calories in the next period. In 1945, the energy value of the rations fell further and did not exceed 600 to 1,000 calories a day, which is less than a third of the energy needed by an average worker employed in heavy industry.

Mauthausen, stone pit

Na tomto místě

Milion cvrčků v „rusenlágru“

Milion cvrčků v „rusenlágru“

Josef Klat
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo