Příslušník gestapa mi dobře poradil
Josefa Klata zatklo vídeňské gestapo 5. 11. 1941 a spolu s dalšími členy ilegální odbojové organizace ho odvezlo do svého ústředí. Zde byl podroben krutému mučení a týrání. Pamětník vzpomíná na neobyčejné setkání, které ho zachránilo před okamžitou popravou: „Najednou přišel důstojník v černé uniformě a poslal toho strážného, který nás hlídal, pryč. Potom se nás ptal, jestli máme nějaké jídlo, a ať si ho hnedka sníme. Já už nemohl jíst, protože jsem měl rozbité zuby, byl jsem hrozně zbitý. Nabídl mi vodu. Jakou já měl žízeň!“ Josef Klat prodělal sérii velmi tvrdých výslechů, čekal na převoz do vazební věznice. „A on nám dvěma řekl, abychom nic nepodepisovali, jinak půjdeme okamžitě ke zdi. Potom jsem se dozvěděl, že to řekl ještě dalším klukům,“ pokračuje pamětník. Ještě před převozem totiž zadržení dostávali k podpisu protokol. Ti, kteří podepsali, byli skutečně ihned popraveni. Josefa Klata a další, kteří odmítli, odvezli nacisté do věznice Mittergeis. Dostali tak šanci na přežití. Josef Klat k tomu dodává: „Nikdy jsem se nedozvěděl, kdo to byl, ale tenkrát nám pomohl.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Josef Klat
Narodil se roku 1922 ve Vídni v rodině tzv. vídeňských Čechů. Otec se svými bratry postupně opustili Československo a usadili se ve Vídni krátce po založení republiky. Maminka byla původem také Češka. Přestože Josef Klat vyrůstal v cizině, od dětství navštěvoval vlastenecké kroužky jako Sokol, Omladina Komenského. Tzv. anšlus Rakouska byl prvním momentem, který mladí čeští vlastenci ve Vídni chápali jako dostatečný důvod k vyjádření odporu proti diktátorskému režimu. Josef Klat se ihned přidal k odboji. Stal se členem Skupiny čs. sekce ilegální komunistické strany. Jak sám zdůrazňuje, důvodem vstupu do komunistické strany nebyly ideologické názory komunistů, nýbrž čistě odbojový ráz organizace. Působil ve 21. okrsku. Jeho vedoucími se stali F. Nepožitek a Leo Němec. Prvotní náplň spočívala v rozšiřování letáků s informacemi, také malování komunistických nápisů na různé nacistické budovy či důležité podniky. Později se zúčastnil i záškodnických akcí. Jako příslušník rakouského státu měl povinnost jít k odvodu, ale čeští mladíci využili možnosti, kterou jim sám Hitler poskytl, když prohlásil, že si nepřeje Čechy ve své armádě. Takto se vyhnula nástupu do armády většina mladých československých Vídeňáků. Tento odvážný krok už však znamenal negativní zápis do spisů, stali se politicky podezřelými osobami. V červenci 1940 se Josef Klat zúčastnil záškodnické akce, která byla sice úspěšná, ale na něj padlo podezření a byl nadále pod kontrolou gestapa. V listopadu 1941 byl spolu s dalšími asi čtyřiceti Čechy zatčen a surově bit. Mezi esesáky se však našel jeden, který mladíkům pomohl a poradil jim, aby nepodepisovali přiznání a tím i svůj rozsudek smrti. Ten, kdo poslechl, přežil. Téměř rok byl vězněn ve Mittersteig. Dne 27. 9. 1942 byla skupina vídeňských Čechů převezena do koncentračního tábora Mauthausen. V té době tam byla početná skupina Čechů, kteří si vydatně pomáhali, někteří byli také na velmi dobrých pozicích (H. Maršálek, J. Tobiášek a další). Josef Klat prošel různými komandy – dělal dlaždice, čistil kanály v táboře, vyvážel odpad a smetí, rozvážel chleba. Později se stal dokonce kápem komanda, jako takový se zapojoval do pomoci vězňům v táboře. Asi největší a nejnebezpečnější akcí bylo propašování několika tisíc kusů chleba do tábora Rusenlager. Esesáci se rozhodli vězně v této sekci tábora zcela vyhladovět. Po osvobození tábora Mauthausen 7. 5. 1945 se stal členem Mezinárodního komitétu politických vězňů tábora Mauthausen. Zapojil se do vyjednávání, pořizoval dokumentaci z jednání, procesu mauthausenského-gusenského tábora se ale odmítl zúčastnit. Vrátil se do Vídně ke své rodině. Rodina se však vzhledem k politické atmosféře rozhodla vrátit do Československa. Josef Klat se usadil v Mariánských Lázních. Věnoval se svému řemeslu, pracoval jako zámečník, později se stal vedoucím zámečnické dílny. S ohledem na své zkušenosti a také výborné znalosti němčiny se stal průvodcem pro zájemce či pozůstalé vězňů v Mauthausenu, nadále je také členem Mauthausenského mezinárodního výboru, pravidelně se účastní vzpomínkových a pietních akcí v táboře Mauthausen.
