Vezli je kolem nás
Anna Štichauerová bydlela s rodiči v pardubické zájezdní hospodě U Zeleného stromu. „Dne 24. června roku 1942 přijela od Ležáků kolona nákladních vozů přikrytých plachtami. Dva gestapáci, kteří se chodili bavit k našemu panu domácímu, byli zrovna u něj. My jsme se museli na ty vozy na silnici jít podívat. Z vozů bylo slyšet naříkání žen a dětí. Pamatuji si, že z protějšího domu vyšla paní, která když slyšela, jak děti pláčou, zašla do domu a na tácku přinesla chléb, mléko, nějaký salám a podávala jim to. Z auta vylezl gestapák a hrozil jí pažbou, až jí tácek vyrazil z ruky. Takže to dětem ani ženám nemohla dát. Její manžel vyběhl z domu, měl obavu, že ji také odvezou. Bylo to šokující, ale nikdo nevěděl, co se děje. Poté přijel pán na koni od Chrudimi a křičel: ,Hoří Ležáky!‘ Věděli jsme, co asi osadu postihlo.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Anna Štichauerová
Narodila se 14. května 1935 v Pardubicích. Její maminka byla v domácnosti, otec pracoval v pardubických Kávovinách. Po obsazení Pardubic Němci Annu nedaleko kasáren přejelo vojenské auto, dva roky ležela v nemocnici. Amputace nohy nakonec nebyla nutná. Bydleli v hostinci U Zeleného stromu, v bytech, které nechal jejich majitel, bývalý námořní důstojník, přestavět ze stájí. Často za ním chodili na návštěvu dva členové gestapa, oba se zúčastnili vypálení Ležáků. Ve svém vyprávění zmiňuje pamětnice příběhy lidí, kteří pomáhali parašutistům ze skupiny Silver A. Vypráví také o roce 1944, kdy se Pardubice staly cílem tří náletů anglo-amerického letectva, které měly vyřadit z provozu místní rafinerii minerálních olejů a letiště. Po válce Anna Štichauerová dochodila obecnou školu a následně vystudovala střední zdravotnickou školu. V roce 1954 začala pracovat jako zdravotní sestra. Do důchodu odešla v roce 1990. V roce 1997 se přihlásila na kurz průvodců a od té doby provádí návštěvníky pardubického zámku.
