70. výročí konce druhé světové války
Praha 6 - Dejvice, nádraží
  • Příběh
  • Místo

Spali u něj parašutisti

Dostupné v: English | Česky

Náhodné letmé setkání s kamarádem by pro Jiřího Pergla nemělo zvláštní význam, kdyby se neodehrálo 28. května 1942, den po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. "Tenkrát jsem jel domů vlakem z Dejvic. Jdu kolem té fronty, která odděluje kolejiště od Dejvické ulice, a najednou někdo utíká,“ vzpomíná pamětník. „Byl to můj kamarád Luboš Ogoun. Musel se zastavit, aby nepovalil matku, a já mu říkám: ‚Prosím tě, co blbneš?‘ – ‚Ale, musím rychle pryč. Popovídáme si až jindy.‘ U Ogounů spali parašutisti. Jeho táta byl profesorem na střední škole a on měl ještě bráchu. Nedal bych nic za to, že měli něco s Předvojem. Ale velkým štěstím unikli. Vůbec se nepřišlo na to, že u nich parašutisti strávili první noc. Nevím, jestli oba, nebo jen jeden." Jozef Gabčík a Jan Kubiš se u Ogounů v ulici Starodružiníků 18 (dnes Václavkova) ukrývali už od 19. května na žádost manželů Fafkových, rodičů bývalé žákyně Lubošova otce Josefa Ogouna. Večer před atentátem mu Jan Kubiš po poradě s učitelem Janem Zelenkou-Hajským, který s parašutisty úzce spolupracoval, řekl: "Kdybychom se zítra nevrátili domů v obvyklou dobu, tož po nás nepátrejte!" Sedmadvacátý květen byl důležitým dnem i pro sedmnáctiletého Luboše Ogouna, později slavného tanečníka a choreografa. Čekala ho totiž maturita. Z bytu vyrazil ráno společně s oběma atentátníky. Josef Gabčík a Jan Kubiš mířili do Libně, Luboš Ogoun na Malou Stranu, do reálky Jana Nerudy. Oba parašutisté jej povzbuzovali a slibovali, že úspěch večer společně oslaví. Potom odešli i s vypůjčenými věcmi. Gabčík měl Lubošovu čepici a aktovku, Kubiš nesl dvě bomby v aktovce Lubošova bratra Milana. Večer se však k Ogounovým už nevrátili. Do bytu místo nich vrazilo gestapo. Gabčíkův svrchník s náboji v kapsách Němci naštěstí přehlédli a odešli s nepořízenou. Stopou mohla být i Lubošova čepice zanechaná na místě atentátu. Rodinný přítel Ogounových mu přes noc ušil novou. Večer 28. května se u Ogounových objevil zraněný a vysílený Kubiš. Když se vyspal, odešel do nového úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Gabčík tehdy přespal u Fafkových. Za pomoc, ukrývání parašutistů i za pouhé schvalování atentátu bylo v září 1942 odsouzeno 252 osob. Členové rodiny Fafkových byli 24. října popraveni v Mauthausenu, Ogounovi jako zázrakem vyvázli.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Jiří Pergl

Jiří Pergl

Narodil se 27. května 1925 v Praze. V roce 1943 se přidal k protinacistické odbojové skupině, která vznikla kolem Církve československé na Smíchově. Ilegální skupina čtyřiceti chlapců ve věku 15-20 let, kterou vedli Václav Fráňa a Karel Boček, byla pražskou organizací komunistické odbojové skupiny Předvoj. Jiří Pergl se podílel na pomoci partyzánům, vězňům a ilegálním pracovníkům i na různých sabotážích. V roce 1945 vstoupil do KSČ a stal se členem Lidových milicí. Po studiu strojního inženýrství na ČVUT nastoupil jako konstruktér motorů do jinonické továrny Motorlet (před znárodněním Walter Motors, a. s.). V roce 1952 nastoupil vojenskou službu v Žatci, později sloužil jako letecký technik ve slovenské Levoči a Kežmaroku. Po vojně se vrátil do Motorletu, kde byl součástí jeho práce dovoz i pašování motorů, které dočasně nahrazovaly nedokončené motory domácí provenience. Během tzv. pražského jara 1968 se v podniku zapojil do aktivit souvisejících s obrodným procesem a veřejně projevil nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy. V říjnu 1970 byl z Motorletu propuštěn a dalších deset let pak pracoval v různých dělnických profesích, nejčastěji jako natěrač. Kvůli novému povolání si dokonce opatřil výuční list. Do důchodu odešel v roce 1985. V Hostivici byl kronikářem, po neshodách kvůli obsahu kroniky se v roce 2000 přestěhoval do Unhoště, kde spolu s Naděždou Stejskalovou připravil řadu historických výstav pro Melicharovo vlastivědné muzeum. Dodnes je aktivní jako amatérský historik, s partnerkou vytváří společný blog, věnuje se leteckému modelářství a píše román o pražském biskupovi Janu IV. z Dražic.

Praha 6 - Dejvice, nádraží

Dostupné v: English | Česky

Železniční stanice Praha-Dejvice je nejstarší pražské nádraží. Původně zde začínala Lánská koněspřežka, která od roku 1830 sloužila hlavně k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. V areálu stanice se dochovala původní nádražní budova z roku 1831, dostavovaná v letech 1863-1869, a drážní vodojem z roku 1872. Současná budova byla postavena o další rok později. V její východní části je dnes restaurace se zahrádkou, která slouží i jako hudební klub. Všechny tři budovy jsou od roku 1999 chráněny jako kulturní památka.

Praha 6 - Dejvice, nádraží

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo