Pašování myšlenek
Český levicový novinář Antonín J. Liehm připravoval 14 let podmínky pro to, aby mohl začít vydávat mezinárodní revui Lettre Internationale, jejíž redakce v Paříži sídlila na několika adresách, mimo jiné i na Place de la République. „Tu myšlenku jsem si odnášel z Prahy v roce 1968, ale chyběly peníze i lidé, kteří by tomu pomohli. A když jsme nestáli o podporu americké CIA, jako to měla Svobodná Evropa, tak jsme museli podporu vyžebrat jinde.“ Finance nakonec daly bohaté emigrace, polská a maďarská, a francouzské ministerstvo kultury. Pomohl i dávný Liehmův přítel Paul Noirot, vydavatel časopisu Politique aujourd'hui. „A když jsme v roce 1984 konečně začínali s prvním francouzským vydáním, přemýšleli jsme zoufale, jak by se to mohlo jmenovat. Věděli jsme, že to bude mít malý náklad a malou cirkulaci a že to bude takové pašování myšlenek. Kdo dělal něco podobného v historii? Francouzští osvícenci Voltaire a jiní vydávali malé sešitky, které se posílaly kurýrem třeba Kateřině Veliké. A co to bylo? Byly to lettre, dopisy. To byly v podstatě politické texty. A Martin Vaculík, syn Ludvíka, říkal: ,A co kdyby se to jmenovalo Lettre Internationale?‘ To se nám zdálo geniální, a takhle tedy Martin Vaculík pokřtil Lettre Internationale,“ vzpomíná Antonín J. Liehm. Měly to být evropské Literární noviny, jejichž koncept „časopisu pro umění a politiku“ se tak osvědčil v Československu v období tání v 2. polovině 60. let.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Antonín J. Liehm
Antonín J. Liehm se narodil 2. března 1924 v Praze. Vyrůstal na Žižkově, jeho tatínek byl advokát. Před válkou se seznámil s Emilem Františkem Burianem a zapojil se do mimodivadelních aktivit kolem jeho divadla. Po maturitě v roce 1944 musel na nucené práce do zemědělství ve východních Čechách. Na sklonku války se vrátil do Prahy. Ve dnech Pražského povstání pracoval jako tlumočník pro Mezinárodní červený kříž. V polovině května zorganizoval záchrannou výpravu, která přivezla do Prahy zbídačeného Buriana, který přežil koncentrační tábor a zázrakem se zachránil v Baltském moři z bombardované lodi. Po návratu E. F. Burian založil časopis Kulturní politika a řídil ho společně s A. J. Liehmem. Pamětník se zapsal ke studiu na Vysokou školu politickou a sociální, ale kvůli práci v časopise studium nedokončil. Krátce pracoval i v tiskovém odboru ministerstva zahraničí. V roce 1949 bylo vydávání časopisu úředně ukončeno a brzy dostal výpověď i na ministerstvu. V roce 1950 pamětník nastoupil na dvouletou vojenskou službu. Po návratu pracoval v zahraniční redakci ČTK až do rehabilitace v roce 1956, která mu umožnila návrat do původního zaměstnání na ministerstvu. V roce 1960 se stal redaktorem Literárních novin a významně se podílel na jejich proměně z ideologického týdeníku v nejčtenější časopis a symbol liberální atmosféry pražského jara. Po srpnové okupaci se rozhodl opustit Československo a pokračovat v práci ze zahraničí. Ve Francii požádal o azyl, přednášel na mnoha evropských i amerických univerzitách. Od doku 1970 žil v USA. Průběžně spolupracoval s římskými Listy Jiřího Pelikána. V první polovině 80. let se vrátil do Francie a založil vlastní mezinárodní kulturně-politický časopis Lettre Internationale, který postupně začal vycházet v devíti jazycích, po roce 1989 i česky. Jeho účast v obnovovaných Literárních novinách v roce 1990 vydavatel odmítl. A. J. Liehm vydal řadu publikací rozhovorů s předními osobnostmi evropské i české kultury, zejména Rozhovor (1966), Generace (1969/1988), Ostře sledované filmy (1974). V roce 2002 vyšla jeho vzpomínková kniha Minulost v přítomnosti. K jeho devadesátým narozeninám vyšel kompletní soubor jeho článků v Listech pod názvem Názory tak řečeného Dalimila.
