Jak jsme v Literárkách obcházeli cenzuru
Časopis Literární noviny vycházel od 20. let minulého století a v letech nejtužší komunistické diktatury se z něj stala hlásná trouba režimu. Antonín J. Liehm ale zažil v redakci, která tehdy sídlila v Betlémské ulici s výhledem na Pražský hrad, dobu 60. let, kdy se naopak časopis podílel na uvolňování společenské atmosféry, přinášel nová témata a učil své čtenáře myslet. I přes relativní liberalizaci společnosti stále muselo každé číslo nejdřív k cenzorovi. „Ve čtvrtek noviny vycházely, ve středu je cenzura definitivně schvalovala,“ vzpomíná A. J. Liehm. „Ale v novinách nesměla vyjít bílá místa, muselo to za každých okolností vypadat, jako že je všechno v pořádku. Proto jsme měli za ty nejprovokativnější, nejméně přijatelné články v zásobě jiný článek. Odpoledne nám to vrátili a řekli: ,To nejde! Něco jiného!‘ A my jsme měli připravený text, který byl horší než tenhle, jenomže už nebyl čas, aby s tím ještě něco dělali.“ Byla to součást obecně rozšířené hry občanů s režimem, založené na vytrvalém obcházení nařízení. A. J. Liehm připomíná, že tato jejich redakční strategie měla samozřejmě vždy dohru. Později se mu jeden z cenzorů přihlásil, že má zájem pracovat v redakci. „A já bych ho vzal! Věděl jsem, že je to přemýšlející člověk. Jenom k tomu už nedošlo, protože Literární noviny skončily.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Antonín J. Liehm
Antonín J. Liehm se narodil 2. března 1924 v Praze. Vyrůstal na Žižkově, jeho tatínek byl advokát. Před válkou se seznámil s Emilem Františkem Burianem a zapojil se do mimodivadelních aktivit kolem jeho divadla. Po maturitě v roce 1944 musel na nucené práce do zemědělství ve východních Čechách. Na sklonku války se vrátil do Prahy. Ve dnech Pražského povstání pracoval jako tlumočník pro Mezinárodní červený kříž. V polovině května zorganizoval záchrannou výpravu, která přivezla do Prahy zbídačeného Buriana, který přežil koncentrační tábor a zázrakem se zachránil v Baltském moři z bombardované lodi. Po návratu E. F. Burian založil časopis Kulturní politika a řídil ho společně s A. J. Liehmem. Pamětník se zapsal ke studiu na Vysokou školu politickou a sociální, ale kvůli práci v časopise studium nedokončil. Krátce pracoval i v tiskovém odboru ministerstva zahraničí. V roce 1949 bylo vydávání časopisu úředně ukončeno a brzy dostal výpověď i na ministerstvu. V roce 1950 pamětník nastoupil na dvouletou vojenskou službu. Po návratu pracoval v zahraniční redakci ČTK až do rehabilitace v roce 1956, která mu umožnila návrat do původního zaměstnání na ministerstvu. V roce 1960 se stal redaktorem Literárních novin a významně se podílel na jejich proměně z ideologického týdeníku v nejčtenější časopis a symbol liberální atmosféry pražského jara. Po srpnové okupaci se rozhodl opustit Československo a pokračovat v práci ze zahraničí. Ve Francii požádal o azyl, přednášel na mnoha evropských i amerických univerzitách. Od doku 1970 žil v USA. Průběžně spolupracoval s římskými Listy Jiřího Pelikána. V první polovině 80. let se vrátil do Francie a založil vlastní mezinárodní kulturně-politický časopis Lettre Internationale, který postupně začal vycházet v devíti jazycích, po roce 1989 i česky. Jeho účast v obnovovaných Literárních novinách v roce 1990 vydavatel odmítl. A. J. Liehm vydal řadu publikací rozhovorů s předními osobnostmi evropské i české kultury, zejména Rozhovor (1966), Generace (1969/1988), Ostře sledované filmy (1974). V roce 2002 vyšla jeho vzpomínková kniha Minulost v přítomnosti. K jeho devadesátým narozeninám vyšel kompletní soubor jeho článků v Listech pod názvem Názory tak řečeného Dalimila.
