Žádný nemohl pochopit, že jsme ty zákopy dobyli

Vznikající ruské legie čítaly v létě roku 1917 na 3200 dobrovolníků. Dosud rozptýlené jednotky Československé brigády, jak se útvar jmenoval, se poprvé zformovaly před bitvou u Zborova. Měly jen velmi slabou výzbroj, přesto se ve své první bojové zkušenosti vyznamenaly drtivým útokem na rakousko-uherské a německé pozice. K bitvě došlo 2. července 1917. „Žádný voják nemohl pochopit, že jsme takové zákopy dobyli,“ vzpomíná pamětník bojů Alois Vocásek. „Tam byly zákopy pět metrů hluboké, měly elektriku, měly vodovod a jeden vedle druhého postavené mašinkvéry. Oni tam měli napsané: ,Kdo dobude tyto zákopy, dobude Rakousko-Uhersko.‘ A my jsme je dostali ve dvou hodinách! Jenom bombami. Já jsem šel do první linie a měl jsem dvě bomby v ruce a osm navěšených na sobě. Tak jsme se dostali až do třetí linie!“ Úspěch přičítá Alois Vocásek nadšení, s nímž útočili. Ve třetí linii na ně čekal nevšední zážitek: „Našli jsme tam kuchyni a v ní navařený oběd! Rakušani utekli a všecko to tam nechali. A jeden z našich se bál, že to tam nalíčili otrávené. A já jsem říkal, ať se nikdo nebojí, že neměli čas něco trávit, a sám jsem si vzal. Tak jsme se najedli a nebylo nám nic.“ V bitvě u Zborova padlo 197 československých legionářů, na straně protivníka ale bylo zajato více než tři tisíce vojáků. „Ruský generál Brusilov k nám přišel pěšky a řekl: ,K takovým bohatýrům nemůžu na koni. S takovými vojáky jako vy bych byl za dva dny ve Vídni!‘“ Protože ale spojenecké ruské jednotky v bitvě selhaly, musela nakonec Československá brigáda ustoupit k Tarnopoli.