Zborov, Ukrajina
dějiště bitvy · T2018, Ternopilská, Ukrajina
  • Příběh
  • Místo

Žádný nemohl pochopit, že jsme ty zákopy dobyli

Dostupné v: English | Česky

Vznikající ruské legie čítaly v létě roku 1917 na 3200 dobrovolníků. Dosud rozptýlené jednotky Československé brigády, jak se útvar jmenoval, se poprvé zformovaly před bitvou u Zborova. Měly jen velmi slabou výzbroj, přesto se ve své první bojové zkušenosti vyznamenaly drtivým útokem na rakousko-uherské a německé pozice. K bitvě došlo 2. července 1917. „Žádný voják nemohl pochopit, že jsme takové zákopy dobyli,“ vzpomíná pamětník bojů Alois Vocásek. „Tam byly zákopy pět metrů hluboké, měly elektriku, měly vodovod a jeden vedle druhého postavené mašinkvéry. Oni tam měli napsané: ,Kdo dobude tyto zákopy, dobude Rakousko-Uhersko.‘ A my jsme je dostali ve dvou hodinách! Jenom bombami. Já jsem šel do první linie a měl jsem dvě bomby v ruce a osm navěšených na sobě. Tak jsme se dostali až do třetí linie!“ Úspěch přičítá Alois Vocásek nadšení, s nímž útočili. Ve třetí linii na ně čekal nevšední zážitek: „Našli jsme tam kuchyni a v ní navařený oběd! Rakušani utekli a všecko to tam nechali. A jeden z našich se bál, že to tam nalíčili otrávené. A já jsem říkal, ať se nikdo nebojí, že neměli čas něco trávit, a sám jsem si vzal. Tak jsme se najedli a nebylo nám nic.“ V bitvě u Zborova padlo 197 československých legionářů, na straně protivníka ale bylo zajato více než tři tisíce vojáků. „Ruský generál Brusilov k nám přišel pěšky a řekl: ,K takovým bohatýrům nemůžu na koni. S takovými vojáky jako vy bych byl za dva dny ve Vídni!‘“ Protože ale spojenecké ruské jednotky v bitvě selhaly, musela nakonec Československá brigáda ustoupit k Tarnopoli.

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Alois Vocásek

Alois Vocásek

Alois Vocásek pocházel z Peček ve středních Čechách, později vyrůstal v Chrástu u Plzně, kam se rodina přestěhovala za prací. Narodil se 13. dubna 1896. Tatínek byl slévač a také Alois se vyučil slévačem, později ale studoval ještě státní průmyslovou školu. Studium nedokončil, protože musel v roce 1915 narukovat do rakousko-uherské armády k 7. zeměbraneckému pěšímu pluku. Absolvoval výcvik v Rumburku a poté odešel s jednotkou na Podkarpatskou Rus. Po zahájení Brusilovovy ofenzivy na Ukrajině dezertoval k Rusům. Ze zajateckého tábora v Dárnici se přihlásil do formujících se československých legií. Jako rozvědčík se poprvé dostal do bojové akce u řeky Stochod, později bojoval u Zborova a Tarnopole. Tam byl vážně raněn. S nedoléčeným zraněním se vrátil na frontu a pokračoval s legiemi do Čeljabinsku a odtud dále na Sibiř. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Oženil se, žil v Chrástu a pracoval u státních drah až do vypuknutí druhé světové války. Tehdy sympatizoval s nacistickými organizacemi a stal se členem nacionalistické, později kolaborantské organizace Vlajka. Během války dál pracoval u dráhy. Po válce byl obviněn z kolaborantství a udavačství a mimořádný lidový soud ho odsoudil na doživotí. V rámci amnestie v roce 1954 se však dostal na svobodu. Po pádu komunismu v roce 1989 se pokoušel očistit své jméno a žádal soudy všech úrovní o znovuotevření svého procesu. Tvrdil, že byl odsouzen neprávem. Soudy ale jeho žádosti zamítly. Zemřel v roce 2003 ve věku 107 let.

Zborov, Ukrajina

Dostupné v: English | Česky

Bitva u Zborova se odehrála 2. července 1917. Představovala součást tzv. Kerenského ofenzivy a znamenala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců. Vrchní velitel ruských vojsk generál Alexej Brusilov ocenil československé legionáře a sklonil se před jejich velitelem T. G. Masarykem.

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo