Před naší vilou postříleli desítky Němců
Bezprostředně po osvobození Prahy v květnu roku 1945 byla čtrnáctiletá Helena Stachová svědkem hrůzného výjevu. Když seděla na balkonu rodinné vily, přes ulici Jírovu viděla shromážděných asi sedmdesát německých zajatců. Proti nim stál muž v uniformě československého důstojníka. „Hlídal je a poroučel jim, aby stáli se zvednutou hlavou a dívali se do slunce, které pěkně připalovalo,“ vypráví Helena Stachová. „Najednou začal mezi Němci rozruch a žena v čele zástupu se vrhla po důstojníkově pušce. Ten pochopitelně ztratil nervy a začal do nich střílet. Kulky lítaly kolem, byla jsem na dostřel, a tak jsem honem zapadla do domu.“ Co se stalo dál, kolik zajatců skutečně zemřelo a kam se poděla jejich těla, Helena Stachová neví a ani po letech se jí nepodařilo o tomto incidentu najít v archivech žádné informace.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Helena Stachová, rozená Teigová
Helena Stachová se narodila 26. května 1931 v Praze. Její otec byl význačný matematik, matka známá polonistka. Dcera v její profesi pokračovala, první knižní překlad publikovala ještě před maturitou. Protože se nikdy nepodřizovala společenské a politické objednávce, brzy se objevila na indexu zakázaných překladatelů. Vzdala se např. funkce předsedkyně Svazu mládeže, odmítala tlumočit polské vládní delegaci během oslav 30. výročí osvobození Československa, za pašování polských textů za hranice byla obviněna z protistátní činnosti apod. Z polských autorů, které přeložila do češtiny, jmenujme např. Witolda Gombrowicze, Sławomira Mrożka, Gustava Herlinga-Grudzińského, Czesława Miłosze, z žijících např. Mariusze Szczygieła. Během šedesáti let přeložila na sto padesát svazků. V roce 1999 obdržela Komandérský kříž Řádu za zásluhy o Polskou republiku, za překlad získala několik polských i českých ocenění, např. prestižní Cenu Josefa Jungmanna. V roce 2014 jí byla udělena Medaile vděčnosti Solidarity.
