Nešťastný hoteliér
Název slavného luxusního hotelu Alcron vznikl zkratkou počátečních písmen jména majitele – Aloise Krofty. Kromě Alcronu vlastnil Krofta ještě hotel Flóra a v něm pracovala na konci 40. let jako Kroftova přímá podřízená Irena Šimonová. Podle jejích vzpomínek měl hoteliér nešťastný osud: „Byl to neobyčejně slušný člověk, zaměstnal mě, i když věděl, že studuji, a toleroval mi to. Dopadl nešťastně, protože mu všechno vzali. Po únorové revoluci se situace v hotelu zásadně změnila. V každém podniku se tenkrát našel nějaký iniciativní soudruh, tady to byl topič jménem Novák. Nejdříve panu Kroftovi zabavili hotely, pak byt, vybílili mu soukromé sklepy.“ Krofta přesto zůstal ve vedení hotelů až do roku 1949. Rozhodl se totiž s režimem vycházet a vstoupil do KSČ. „Každé ráno, když pan ředitel přišel do práce, sedl si ke mně a začal se ospravedlňovat, proč do té strany po únoru vstoupil, a všecko mi to vyprávěl. A když se vypovídal, řekl ,a dost‘, a šel.“ Úlitba režimu ale nestačila. Hotel sice dál prosperoval, ale ve stínu nových hotelů postupně ztrácel svůj lesk. Krofta zemřel v květnu roku 1958, podle svědectví jeho někdejších kolegů jako fyzicky i psychicky zlomený člověk.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Irena Šimonová roz. Vlachová
Irena Šimonová, rodným příjmením Vlachová, se narodila v Ivanově 9. prosince 1929. Oba její rodiče pocházeli ze zámožných rodin, jejich manželství nebylo šťastné a bylo rozvedeno v roce 1945. Pamětnice vyrůstala ve Vyškově, zde zažila 2. světovou válku a následné osvobození města Rudou armádou. Kvůli neuspokojivé rodinné situaci po rozvodu rodičů odešla pamětnice do Prahy, kde byla jako neplnoletá pod dohledem otcova přítele, advokáta ve výslužbě Dr. Pekuláše. V té době studovala Lidovou univerzitu. Během studií se seznámila s Františkem Smrčkem, se kterým udržovala velmi silný, z její strany však pouze přátelský vztah. Po Smrčkově emigraci do západního Německa v roce 1948 se pamětnice jeho prostřednictvím zapojila do ilegální činnosti a snažila se pomoci lidem, kterým hrozila perzekuce komunistického režimu. V březnu 1949 se sama pokusila na Šumavě přejít hranice. Převáděč však pamětnici v lese opustil a útěk se nezdařil. Při zpáteční cestě vlakem do Prahy byla 21. března 1949 zatčena. Po krutých výsleších v Bartolomějské ulici v Praze následoval o Vánocích roku 1949 neveřejný soudní proces „Irena Vlachová a spol.“, dostala trest 25 let vězení. Byla umístěna do věznice v Praze na Pankráci a v roce 1951 odešla na práci do cihelny v Červených Pečkách. Odtud se společně se spoluvězeňkyní pokusila neúspěšně utéct do západního Německa. Policie ji dopadla a ona dostala ke svému trestu další 3 roky navíc. K výkonu trestu ji umístili do pardubické věznice. Zde se jejími spoluvězeňkyněmi staly osobnosti jako Růžena Vacková, Dagmar Šimková, Jiřina Štěpničková, Julie Hrušková a další. Na amnestii v roce 1960 byla Irena Šimonová propuštěna. Odešla k matce do Karlových Varů a žila tam do roku 1968. Provdala se a založila rodinu. Během pražského jara se podílela na založení KAN v Karlových Varech. V srpnu 1968 emigrovala s manželem do Nizozemí. Založila zde úspěšnou firmu podnikající v oblasti oděvů a módy. Dnes žije střídavě v Praze a v Nizozemsku.
